Po týdnu, kdy můžou prodejci znovu nabízet dětské oblečení a boty, mezi nimi přetrvávají dohady. Nejsou si jistí tím, co přesně prodávat můžou a co ne. Vláda udělila výjimku jen pro potřeby dětí. Velikostní normy existují, ale třeba u bot jsou poměrně staré. Panuje také nejistota, kdo má prodávaný sortiment v obchodech kontrolovat.
Zatímco jeden obchod s obuví je uzavřený, hned do vedlejšího už zákazníci můžou. Otevřeli v něm i za podmínek, že smí prodávat pouze dětskou obuv. A zájem o ni lidé potvrzují. Podle vicepremiéra a ministra průmyslu a dopravy Karla Havlíčka (za ANO) by se při prodeji obuvi měli prodejci řídit tabulkou České obuvnické asociace. Ta považuje za dívčí boty ty do velikosti 39, chlapecké pak do čísla 42.
„Z důvodu vládního nařízení bohužel nemůžeme prodat větší velikost než 41. Pokud zákazníci chtějí větší, odkazujeme je na náš e-shop,“ řekla vedoucí prodejny Deichmann Eliška Šantorová. Ne všude jsou ale takto striktní, v některých obchodech prodávají boty všech velikostí.
„Máme zde řadu zákazníků ve věku dětí, které mají velikost větší než 40, tím pádem by si v rámci dětské velikosti to zboží nemohli vybrat,“ popsal mluvčí řetězce Tesco Václav Koukolíček. Oblečení v dospělé velikosti mají sice za páskou, když o ně ale zákazníci požádají, prodavač jim je přinese. Spoléhají prý na to, že ho zákazníci kupují skutečně pro děti.
V jiných obchodech nijak zboží neoddělují a spoléhají na poctivost zákazníků. Jinde zase musí uvést, že obuv i oblečení nakupují pro osoby mladší 18 let. „Pokud je to pro dítě, tak mu to prodáme. Zákazník to nákupem stvrzuje. Jestli to bude nosit dítě, nebo to bude nosit někdo jiný, to neumíme určit a nejde to určit. Pokud si přijde vyzkoušet věci dospělý a chce si to koupit, tak mu prodej neumožníme,“ řekl provozní ředitel obchodů Sportisimo Miloslav Hájek.
Obraťte se na instituce, radí ministr Havlíček
Pokud si obchodníci nejsou jistí, co smí a nesmí prodávat, mají se podle ministra průmyslu a obchodu obrátit na zastřešující asociace. Jenže ani ty v pravidlech jasno nemají. „Srozumitelné to není, protože vláda nikdy nedala přesnou definici, co znamená dětská obuv, dětské oblečení. My radíme obchodníkům, aby hlavně používali zdravý rozum. Když přijde 15leté dítě s nohou 44, logicky to mají prodat,“ popsal prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Že by v pravidlech ale panovaly nejasnosti, vicepremiér popírá. „Výklad je jasný. Ti, kteří prodávají obuv, nebo ti, kteří prodávají oděvy, přesně ví, co patří do sortimentu dětského zboží a co ne,“ řekl Havlíček.
„Já si myslím, že v těch pravidlech nemá jasno nikdo,“ oponovala tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová. Asociace obuvníků by chtěla, aby ministerstvo přesně stanovilo, jaká obuv se smí prodávat. Co ještě je, a co už není dětská obuv, totiž vychází z měření, které proběhlo před více než dvaceti lety. „Výsledky ztrácejí platnost a my víme, že dnes mají třeba chlapci v 8., 9. třídě nohu velikosti 44, 45. A děti se potřebují dobře a kvalitně obout, aby si nemrzačily nohy,“ uvedla Mayerová.
Není jasné, kdo má na nařízení dohlížet
Nejasnosti panují i v tom, kdo má prodávaný sortiment kontrolovat. Podle ministra Havlíčka má jít o Českou obchodní inspekci (ČOI). „Kontroluje se, ČOI chodí a kontroluje,“ uvedl vicepremiér. Inspekce ale namítá, že takovou pravomoc nemá. „ČOI není ze zákona oprávněna ke kontrolní činnosti těchto vládních opatření. Když nám přijde udání ve smyslu porušení vládních opatření, předáváme to dál na jiné úřady,“ řekl mluvčí inspekce Jiří Fröhlich.
Dodržování vládních nařízení může naopak kontrolovat policie, která ale žádné cílené inspekce v obchodech nedělá. „Je to skutečně ojedinělá záležitost, rozhodně nejsou žádné kontrolní akce na to, abychom u obchodníků zjišťovali, zdali boty spadají do kategorií dětské či dospělé,“ uvedl mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík.
Nákup dalšího dětského vybavení přes internet je problematický
Přestože po uvolnění opatření mohou rodiče v kamenných obchodech pro své děti nakoupit oblečení, boty a papírenské zboží, prodej většiny dalšího sortimentu je stále zakázán. Vybavení pro děti tak shání na internetu, některé věci se ale nakupují on-line jen s obtížemi.
„Jako matka tří dětí mám značný problém, jelikož moje věkové rozpětí je od batolete až po školáka. Potřebujeme sedačky a různé kočárky, což jsou věci, které se po internetu nakupovat nedají,“ vyjmenovala Klára Zapletalová.
Nejsložitější je podle ní situace právě u dětí do tří let, které rychle rostou a častěji potřebují nové věci. Podle Zapletalové jde často o pomůcky, které je třeba si prohlédnout na vlastní oči, patří mezi ně například kočárek.
„Musíte vyzkoušet jízdní vlastnosti, ideálně se s ním projet po prodejně. Každá maminka je jinak veliká, má jinou sílu a je pro ni vhodný jiný kočárek. To jsou věci, které z internetu nevykoukáte,“ vysvětlila majitelka obchodu Malvík Renata Červenková.
Složitější je také prodej autosedaček, lidé by si podle prodejců měli upevnění autosedačky i dítěte v něm vyzkoušet osobně. „Dneska jsou tak složité a mají tolik možností nastavení, že to opravdu nesnese použití bez odborného výkladu,“ dodala Červenková.
