Zarputilý husitský vojevůdce se stal během dějin symbolem boje za národní samostatnost, odvahy legionářů, prvorepublikových ideálů i komunistické revoluce. Socha Jana Žižky z Trocnova, která patří mezi největší pomníky svého druhu na světě, začala vznikat už ve třicátých letech, slavnostního odhalení se však dočkala až 14. července 1950 k výročí proslulé bitvy, která se na pražském Vítkově odehrála. Obrovský bronzový jezdec stojí nad Prahou už sedmdesát let.
Žižka jako vzor legionářů i komunistů. Socha husitského válečníka se tyčí nad Prahou už 70 let
Za nápadem vytvořit pomník husitského vojevůdce stálo přání vybudovat národní památník, který by demonstroval hrdost a odvahu českého národa. Ačkoliv dějiny husitského hnutí byly samy velmi komplikované a nejednoznačné, stal se i díky slavné bitvě na Vítkově, při které byla proti křižácké přesile ubráněna Praha, z husitství jeden ze zdrojů české národní identity.
Tato mytologie však na sebe během staletí vzala rozmanité podoby. Nekompromisní středověký válečník a zároveň muž hluboké víry se tak stal symbolem národního boje za samostatnost, humanitu a demokracii.
„Zvěčniti Jana Žižku postavením pomníku v obvodu obce Žižkova,“ tak své poslání definoval Spolek pro zbudování Žižkova pomníku, který byl založen již v roce 1882. Než ale Jan Žižka zaujal definitivně na Vítkově své místo, uplynula ještě řada let.
V první soutěži na vhodné ztvárnění pomníku, která se konala v roce 1912, žádný z návrhů vybrán nebyl. Doba první republiky Žižkově pomníku sice přála a základní kámen k němu položil sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk, přesto se přípravy protahovaly.
Tvůrce se pohledu na své dílo nedožil
Po dalších neúspěšných soutěžích sbor porotců přímo oslovil tři sochaře starší generace, konkrétně Ladislava Šalouna, Jana Mařatku a Bohumila Kafku. Nakonec se stal předlohou pro monumentální jezdeckou sochu tradičně koncipovaný návrh, který v roce 1931 naskicoval Bohumil Kafka.
Kafkovy zápisníky přibližují, jakou snahu o historickou přesnost a uměleckou dokonalost soše věnoval. Celkové pojetí i jednotlivé detaily konzultoval se znalci středověkého života i s odborníky na koně. Debaty se vedly například o tom, zda by Žižka neměl mít v ruce bibli nebo jakou podobu by měl mít jeho účes.
Dokončení sádrového modelu tak trvalo dlouhých 11 let. Československo mezitím přijalo mnichovský diktát a v Evropě začala druhá světová válka. To práce na pomníku pochopitelně opět zdrželo.
Sádrový model sochy byl kvůli strachu před Němci v průběhu druhé světové války rozřezán a jednotlivé díly poschovávány na různých místech. V karlínské Maškově slévárně mohla být proto socha odlita až po skončení války v roce 1946, další čtyři roky pak zabralo její dokončení. Sám Kafka, který zemřel v listopadu 1942, se tak pohledu na své mistrovské dílo nedožil.
Pomník byl slavnostně odhalen 14. července 1950. K ceremoniálu bylo vybráno kulaté 530. výročí slavného vítězství nad křižáky, které husité právě pod Žižkovým velením porazili na Vítkově 14. července 1420.
Masarykovský odkaz první republiky se tak v průběhu vzniku sochy posunul v komunistickou propagandu. Ze symbolu Žižky legionáře se stal Žižka sociální revolucionář.
53 minut
Historie.cs: Češi, potomci husitů
Kafkův bronzový kolos svou velikostí mezi jezdeckými sochami aspiroval na první příčku, jedničkou se však nikdy nestal. Dnes podle dostupných údajů mezi jezdeckými pomníky ve světě zaujímá až třetí místo, rozměry sochy jsou přesto úctyhodné.
Sestavit sochu, která je devět metrů vysoká, pět metrů široká a váží 16,5 tuny, nebylo nic jednoduchého. Nohy, které celou tíhu nesou, jsou uvnitř z betonu, železobetonová konstrukce nese i tělo koně, hlavu zvířete zase podpírají cihlové sloupky. Vnitřek sochy údajně pojme až 14 lidí. I s podstavcem je pak pomník vysoký 22 metrů.
Včelí vosk proti korozi
Během desítek let, co Žižka shlížel z 270 metrů vysokého Vítkova na Prahu, se ale na soše začalo projevovat plynutí času. Hlavním problémem byla pokročilá koroze. Mezi jednotlivými částmi sochy se objevily mezery a pod bronzový plášť tvořený 39 díly zatékalo. Například na nohou dokonce některé části popraskaly. Bez zásahu odborníků dokonce hrozilo zhroucení sochy na její vnitřní železobetonovou konstrukci.
Národní muzeum, pod které památník na Vítkově patří, se proto rozhodlo celé dílo kompletně opravit. Poté, co byl v roce 2009 po dvouleté rekonstrukci znovu otevřen sousední Národní památník, se restaurátoři zaměřili i na chátrající sochu.
Pomník husitského vojevůdce byl během opravy rozmontován a byly v něm vyměněny například spojovací šrouby. Dále došlo k vyztužení jeho železobetonové konstrukce. Povrch sochy byl ošetřen tak, aby měl shodnou patinu.
Opravy trvaly od dubna 2010 do září 2011 a na jejich konci se majestátní Žižka opět vynořil ve své původní kráse. Díky konzervaci povrchu včelím voskem by měl podle expertů vydržet nejméně dalších 50 let v perfektní kondici.
- Funkcionalistický památník na Vítkově podle projektu Jana Zázvorky byl dokončen již ve třicátých letech. Podle původního záměru měl být společně se sochou Jana Žižky součástí architektonického komplexu k uctění českých legionářů a odboje v průběhu první světové války.
- Po roce 1948 byl ale zneužit k propagaci komunistického režimu. Mimo jiné sloužil jako pohřebiště významných osobností bývalého režimu, v letech 1953 až 1962 zde bylo mauzoleum Klementa Gottwalda.
- V říjnu 2010 byl památník po dvouleté rekonstrukci otevřen veřejnosti. Národní muzeum zde umístilo stálou expozici věnovanou moderním českým dějinám. Na Vítkově se také konají nejdůležitější vojenské pietní akty nebo armádní slavnosti.
