Lékaři v zařízeních, kde jsou klienti nějak omezeni na svobodě, například v psychiatrických léčebnách nebo domovech seniorů, by podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové měli být zbaveni mlčenlivosti. Pomohlo by to podle ní zjistit více případů špatného zacházení s těmito lidmi. Na veřejného ochránce práv se loni obrátilo téměř osm tisíc lidí, nejčastěji kvůli problémům v oblasti sociálního zabezpečení, stavebnictví, vězeňství nebo ochrany dětí.
Šimůnková: O špatném zacházení se seniory a psychicky nemocnými by lékaři neměli mlčet
Pracovníci kanceláře ombudsmana loni navštívili pětadvacet zařízení, ve kterých jsou lidé nějak omezeni na svobodě. Zásadní pochybení sice neodhalili, zjistili ale takzvanou rizikovou praxi. To znamená, že tam panuje nepřiměřeně přísný režim. Kancelář veřejného ochránce práv proto sepsala tři doporučení pro Poslaneckou sněmovnu, kterými by se legislativci měli zabývat.
Prolomení mlčenlivosti lékařů
První se týká prolomení mlčenlivosti zdravotnických pracovníků a zdravotníků. Zákon o zdravotních službách totiž lékařům i sestrám a dalším ukládá mlčenlivost, a to i v situacích, kdy například zjistí špatné zacházení s takovými pacienty.
„Lékař například zjistí špatné zacházení v domově pro seniory, ale má povinnost mlčenlivosti. Pokud by mu to ten klient nedovolil, on to sám nemůže nahlásit. Pokud se mlčenlivost prolomí, tak mnoho případů, kdy dochází ke špatnému zacházení, by mělo být objeveno a potrestáno,“ uvedla Šimůnková.
Ochranná léčba upravená samostatným zákonem
Druhé doporučení se týká ochranné léčby. Ukládá se lidem, kteří spáchali trestný čin, ale z nějakého důvodu nejsou trestně odpovědní. Ochranná léčba jako taková by podle Šimůnkové měla být upravena samostatným zákonem, nyní je právní úprava roztříštěná ve vícero normách.
„Zejména v psychiatrických léčebnách, kde jsou ochranná opatření vykonávána, je mnoho mezer právě ve výkonu toho léčení. Jsou situace, které nejsou dobře upraveny,“ uvedla zástupkyně. Poukázala na to, že podobnou zabezpečovací detenci vykonává asi devadesát lidí a má samostatný zákon, kdežto v ochranné léčbě je asi tisíc lidí a vlastní zákon nemá.
Zabezpečovací detence jen pro ty, kterým je určena
Zabezpečovací detence se týká třetí doporučení. Podle Šimůnkové by se nemělo stávat, že lidé, kteří ochranným léčením neprocházejí dobře, putují právě sem. Detence je pro lidi, kteří spáchali trestný čin a nejsou za něj trestně odpovědní, jsou ale nebezpeční pro společnost.
Loni Kancelář veřejného ochránce práv přijala 7840 podnětů, meziročně o 312 méně. Nejčastěji šlo o podněty týkající se sociálního zabezpečení. Ukončila 708 šetření, z toho v 521 případech konstatovala pochybení či diskriminaci.
