Byl jedním z největších znalců východního křesťanství, ale také oblíbeným popularizátorem teologie a umění. Dával duchovní cvičení papeži, ale proslul i tím, že znal stovky vtipů. Rodák z Boskovic na Blanensku se stal uznávanou figurou Vatikánu, ale přestože v Itálii strávil přes padesát let svého života, nikdy se nepřestal cítit Čechem. Kardinál Tomáš Špidlík se narodil právě před sto lety.
Z celého srdce a hlavně s humorem. Kardinál Tomáš Špidlík by se dožil 100 let
Jednou z nejslavnějších epizod Špidlíkovy kněžské dráhy byla duchovní cvičení, takzvané exercicie, pro papeže Jana Pavla II. a vatikánskou kurii, které v roce 1995 vedl jako teprve třetí Slovan v historii římskokatolické církve. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou výzdobu soukromé kaple polského papeže, který ho nazýval svým přítelem.
Špidlík se proslavil také svými odbornými díly z oblasti teologie a spirituality. K nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. Za komunistického režimu patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané, ale i další zájemci číst.
V některých Špidlíkových dílech si přitom na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky.
V roce 1998 tehdejší prezident Václav Havel udělil Špidlíkovi za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Česká biskupská konference jej v roce 2002 ocenila Řádem svatých Cyrila a Metoděje za jeho celoživotní dílo.
Špidlík se stal také nositelem mnoha čestných doktorátů z různých světových univerzit, včetně Prahy a Olomouce. V roce 2003 mu Itálie jako prvnímu českému občanovi udělila Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění.
Tomáš Špidlík a Václav Havel, propůjčení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, 1998
„Byl to báječný člověk. Dokázal sjednocovat lidi různé mentality, vyznání i myšlenkových směrů,“ zdůraznil jeden z jeho žáků Michal Altrichter, dnes jedna z vůdčích postav jezuitského Centra Aletti v Olomouci, u jehož zrodu Špidlík před lety stál.
„Ministrům, kardinálům, biskupům a dalším osobnostem různé barvy pleti napříč kontinenty vysvětloval, co to jsou ideje svatováclavské, cyrilometodějské,“ vzpomínal Altrichter na to, jak Špidlík šířil osvětu o českých dějinách.
Cesta do exilu
Špidlík se narodil v poměrně chudé ševcovské rodině v malém jihomoravském městě Boskovice 17. prosince 1919. Později rád na rodný kraj vzpomínal. „Boskovice uprostřed lesů, v nichž jsem se brzy toulával, s potokem Bělá, který tekl těsně vedle našeho dvora. Do něj jsem se také chodil v létě každé ráno a večer umývat. Bylo to pro mě něco tak samozřejmého, že jsem se jako dítě ptal: Kde se lidé umývají, když doma nemají potok jako my?“ vyprávěl ve vzpomínkové knize Duše poutníka.
GALERIE
Kardinál Tomáš Špidlík
Po maturitě studoval koncem třicátých let minulého století češtinu a latinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Už v mládí si literaturu zamiloval, vedle světových eposů obdivoval básníky, hlavně Karla Hynka Máchu a Jiřího Wolkera. I to mu později umožnilo odhalovat druhým umělecký rozměr křesťanské teologie a bohoslužby.
Po uzavření českých vysokých škol nacisty nastupuje do boskovické továrny na kávové mlýnky jako pomocný dělník. Jeden přítel se mu však svěřil, že chce vstoupit k jezuitům. To ho přivedlo na stopu jezuitské spirituality a nakonec dovedlo až ke vstupu do noviciátu jezuitského řádu v Benešově. Když Němci obsadili zdejší řeholní dům, dokončil svá studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.
Do komunistického Československa se z politických důvodů Špidlík už nevrátil. V Římě zakotvil ve známé české koleji Nepomucenum, kde měl jako spirituál důležitou úlohu při duchovní formaci seminaristů, kterým pomáhal rozvíjet jejich duchovní povolání.
Kromě toho začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv, které připravoval desítky let. V roce 1955 obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií a zahájil akademickou dráhu. Působil na Gregoriánské univerzitě, ale i na vysokých školách v Americe či v Africe. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve.
Právě díky hluboké znalosti východní křesťanské spirituality se postupně stal jedním z neuznávanějších odborníků na toto téma. Jeho knihy nacházely své čtenáře i mezi politiky. Například bývalý francouzský prezident François Mitterrand si údajně před smrtí vzal do nemocnice na čtení právě Špidlíkovu Ruskou ideu. „Doufám jen, že v důsledku toho neumřel,“ žertoval později Špidlík.
Humor proti fanatismu
Právě štiplavý a přitom dobrosrdečný smysl pro humor dělal ze Špidlíka oblíbeného společníka, ale také mediálně známou osobnost. Když se ocitl před televizní kamerou, hovořil stručně, srozumitelně a nikdy nezapomněl téma odlehčit nějakým vtipem. Humor ostatně podle něj k teologii patří. „Humor je přirozenou ochranou proti herezi a všem druhům fanatismu,“ připomínal.
V roce 1990 Špidlík sice odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Stále pracoval a cestoval, v roce 2003 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem pocházejícím z českých a moravských diecézí. Do svého kardinálského erbu si Špidlík vložil heslo Ex toto corde, tedy Z celého srdce.
O velmi vysokém renomé, kterému se Špidlík ve Vatikánu těšil, svědčí i to, že v roce 2005 před volbou nástupce Jana Pavla II., kterým se stal Benedikt XVI., byl vybrán, aby pronesl ke konkláve duchovní úvahu. Samotné volby se ale kvůli věku nad osmdesát let již nemohl zúčastnit. Zemřel 16. dubna 2010 v Římě ve věku devadesáti let.
Boskovice vzpomínají
Boskovického rodáka v současnosti připomíná výstava v Muzeu regionu Boskovicka. Nabízí kardinálův životopis, fotografie i obrazy a předměty z jeho pozůstalosti. V Boskovicích výstava potrvá do 23. února, potom bude putovat po České a Slovenské republice. Výstava nazvaná podle Špidlíkova hesla Z celého srdce byla k vidění už od 8. října do 4. listopadu v Senátu, potom byla v pražském kostele sv. Ignáce.
„V rozšířené verzi je nyní k vidění v Boskovicích, kde se Špidlík narodil. Výstava představuje nejen biografii kardinála Špidlíka, ale také fotografie dokumentující jeho život a dílo. Součástí jsou vzpomínky jeho žáků a zajímavou část tvoří výtvarné obrazy a také předměty z pozůstalosti otce kardinála, které přiblíží jeho život v cizině,“ uvedla ředitelka muzea Dagmar Hamalová (KDU-ČSL), která je také zastupitelkou Boskovic.
Boskovice si letos připomínají sté výročí Špidlíkova narození hned několika akcemi. Naproti jeho rodnému domu odhalily památník, jehož autorkou je Magdaléna Roztočilová. Uskutečnily se také výstavy, koncerty a besedy.
Památník kardinála Tomáše Špidlíka v Boskovicích