Zástupkyní veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové se stala Monika Šimůnková, která dříve působila jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Do nové funkce ji ve středu v tajném hlasování zvolili poslanci. Vyhověli návrhu Senátu a také prezidenta Miloše Zemana. Šimůnkové ve volbě konkurovala právnička Lenka Marečková, rovněž Zemanova kandidátka.
Šimůnková získala 89 ze 173 hlasů, tedy o dva více, než bylo třeba. Pro Marečkovou hlasovalo 29 poslanců, oznámil předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO).
Šimůnková působila jako zmocněnkyně pro lidská práva za vlády Petra Nečase (ODS), řídila vládní sekci pro lidská práva. Pracovala také v Nadaci Naše dítě a v Českém helsinském výboru. V současnosti je členkou výboru pro práva dítěte při radě vlády pro lidská práva.
Signatářka Charty 77 Marečková v minulosti pracovala například na ministerstvech spravedlnosti a školství i v kanceláři prezidenta Václava Havla. Nyní je hlavní inspektorkou ochrany lidských práv na ministerstvu obrany.
Sněmovna se funkci pokoušela tento rok obsadit už dvakrát, na jaře a v létě ale z voleb vítěz nevyšel. Do první i druhé volby zástupce ombudsmanky Zeman nominoval právníka, někdejšího poslance ČSSD Stanislava Křečka, jemuž skončilo funkční období zástupce veřejné ochránkyně práv letos v dubnu, a dalšího exposlance ČSSD a právníka Zdeňka Koudelku.
Senát vyslal do první volby právničku Markétu Seluckou a bývalou ústavní soudkyni a senátorku Elišku Wagnerovou. Do druhé volby nominovala horní komora opět Seluckou a svého bývalého místopředsedu za Starosty Jiřího Šestáka.
Křeček podle dřívějších informací mluvčí ombudsmanky ve funkci zůstává, dokud nesloží slib jeho nástupkyně.
Monika Šimůnková působila v letech 1997 až 2003 v řadě advokátních kanceláří zaměřených například na auditorské a daňové poradenství. Mezi lety 2004 až 2010 působila jako právnička a zástupkyně ředitelky Nadace Naše dítě, v roce 2015 byla několik měsíců ředitelkou této nadace. Současně byla členkou panelu odborníků ministerstva práce a sociálních věcí pro problematiku mezinárodních únosů dětí, působila i jako členka pracovní skupiny ministerstva spravedlnosti pro mediaci v netrestních věcech.
V letech 2011 až 2013 byla Šimůnková zmocněnkyní vlády pro lidská práva, řídila také vládní sekci pro lidská práva. Zmocněnkyní ji jmenoval kabinet premiéra Petra Nečase (ODS). Ve funkci například podporovala odstranění vepřína na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku. Iniciovala také českou verzi kampaně Rady Evropy Jedno z pěti - Stop sexuálnímu zneužívání dětí a zasadila se o vznik sekce pro děti na webových stránkách ombudsmana jako předstupně zřízení instituce dětského ombudsmana. Vedla českou delegaci obhajující plnění Úmluvy o právech dítěte před ženevským Výborem OSN pro dětská práva. V této funkci ale zároveň čelila kritice za to, že byla málo vidět a málo se o její činnosti vědělo.
V říjnu 2013 byla z pozice šéfky vládní sekce pro lidská práva odvolána. Podle tehdejšího premiéra Jiřího Rusnoka byla důvodem její špatná práce v týmu a pracovní morálka. Šimůnková důvody označila za zástupné. Za odvoláním podle ní stálo to, že kabinet nepřikládal lidským právům patřičnou důležitost. Šimůnková poté 17. října 2013 na post vládní zmocněnkyně pro lidská práva rezignovala.
Mimo jiné iniciovala vznik bezplatné Linky právní pomoci při nadaci Naše dítě, která začala fungovat v listopadu 2005. Linka poskytuje odbornou pomoc rodinám s dětmi v krizových životních situacích.
Působila také jako vedoucí projektu Internet Hotline, první české internetové horké linky pro boj s dětskou pornografií a pro bezpečnější internet. Jako odbornice na právní ochranu dětí se zabývala mimo jiné mezinárodními kauzami únosů dětí jedním z rodičů či nebezpečím zneužívání dětí prostřednictvím internetu.
V roce 2006 získala ocenění Právník roku v kategorii rodinné právo, v roce 2014 obdržela cenu Právník roku v kategorii občanská a lidská práva.
Monika Šimůnková se narodila 25. prosince 1972 v Praze. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 2002 složila advokátní zkoušku.
V době svého zvolení zástupkyní veřejné ochránkyně práv byla členkou výboru pro práva dítěte při radě vlády pro lidská práva.
