Volební období ombudsmanky Anny Šabatové se chýlí ke konci. V Interview ČT24 řekla veřejná ochránkyně práv, že se během jejího působení podařilo zvýšit povědomí o tom, k čemu vlastně ombudsman je – přichází totiž čím dál více opodstatněných podnětů. Přesto připustila, že některé věci se zatím nedaří, například zjednodušit stavební řízení a také přinutit stavební úřady, aby postupovaly podle zákonů proti černým stavbám. V posledních letech se úřad ombudsmanky stále vážněji potýká také s nenávistí na internetu.
Demokracie v Česku jakž takž ohrožena není, říká končící ombudsmanka. Nebezpečí vidí v nenávisti na internetu
Anna Šabatová v Interview ČT24: „Právo platí i na internetu.“ (zdroj: ČT24)
Postavit něco je v Česku obtížné, a i když by se mohlo zdát, že je vše zcela v pořádku, bývá cesta ke stavebnímu povolení zdlouhavá. Pro úřad veřejné ochránkyně práv je to problém hned ze dvou ohledů.
Obracejí se na ni lidé, kteří mají pocit, že je jejich boj s úřady již nekonečný – v roce 2017 byla stavební témata jedněmi z nejčastějších, s nimiž se lidé na úřad ombudsmana obraceli. „Je problém také v zákoně. Je několikrát novelizovaný a komplikovaný. Úřady někdy nevědí, jak postupovat,“ poznamenala Šabatová.
Zároveň je ale problém i s těmi, kdo se rozhodnou místo čekání stavět bez povolení. Úřady totiž nejsou příliš hbité ani v těchto případech. „Je velmi obtížné nutit úřady, aby to nedopouštěly,“ upozornila ombudsmanka.
Úřad si přitom podle ní vyzkoušel, že příliš nepomáhá, když se obrátí na soudy, respektive iniciuje trestní řízení. Jako příklad uvedla solární elektrárnu, která vyrostla v srdci Krušných hor. Nešlo o černou stavbu, povolení dostala, ovšem podle Šabatové „zcela v rozporu s právními předpisy“. Na podnět předchůdce Šabatové Pavla Varvařovského byly sice odsouzeny dvě úřednice, které povolení vydaly, ale elektrárna jako taková stojí dodnes.
„Svoboda slova má své limity“
Jako někdejší mluvčí Charty 77, spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a nynější ombudsmanka vnímá Anna Šabatová současnou situaci v Česku poměrně vlídně, v jiných postkomunistických zemí je to však podle ní horší. „Vývoj, kdybychom vzali nás a naše sousedy, je takový, že si můžeme klást otázky, jestli demokracie není ohrožena. Řekla bych, že v Česku jakž takž není ohrožena, ale musíme být bdělí,“ řekla.
Za jeden z největších problémů veřejného prostoru současnosti považuje Šabatová projevy nenávisti na internetu. „Někdy se šíří tak strašlivá nenávist, že vám z toho jde mráz po zádech,“ míní.
Zdůraznila, že svoboda slova je velmi významná. „Jsem ochotna za svobodu slova hodně vystupovat a bojovat. Myslím si, že v České republice není omezována, že toto právo u nás skutečně platí. Ale svoboda slova podle evropské úmluvy i jiných úmluv má své limity. A těmi jsou práva jiných osob a také veřejná bezpečnost a veřejný pořádek. To je potřeba si uvědomit,“ uvedla.
Podotkla, že si lze sotva představit, že to, co píše nenávistný autor v relativní anonymitě na internet, by dokázal někomu říci do očí. Zároveň si dotyční často ani nepřipouštějí, že psaním nenávistných příspěvků například na sociální sítě mohou porušovat zákon.
„Provedli jsme analýzu rozsudků, které byly v letech 2016 až polovině roku 2019 odsouzeny u obecných soudů pro nenávistné projevy na internetu – nikoli v reálném životě. Zjistili jsme, že ze 47 rozsudků, které jsme shromáždili, 43 pachatelů, kteří byli odsouzeni, byli prvotrestaní. A až na jednu dvě nebo výjimky to byli muži. Byli to takzvaně obyčejní lidé,“ upozornila veřejná ochránkyně práv.
V parlamentu se hledá nástupce
Zákonodárci začali hledat nástupce nynější ombudsmanky, jejíž funkční období skončí v únoru. Šabatová dala najevo, že o pokračování své nynější práce nemá zájem. Ochránce práv vyberou poslanci z kandidátů, které jim nabídnou prezident – ten tak již učinil – a Senát.
I když Anna Šabatová připouští, že svému nástupci či nástupkyni předá řadu přetrvávajících problémů – jako je stavební řízení nebo nedokončená transformace ústavů pro zdravotně postižené – domnívá se, že některé věci se docela dobře daří. Například to, že lidé už o jejím úřadu vědí a tuší, k čemu slouží.
„Nevědí to všichni, ale ví to dnes už hodně lidí a myslím si, že se znalost zpřesňuje a prohlubuje. Podnětů máme pořád stejně, ale stále se nepatrně zvyšuje počet těch, které jsou v působnosti veřejného ochránce práv. Když jsem začínala ještě s doktorem Motejlem a měli jsme mezinárodní kontakty, tak nám říkali ‚to přes půlku nikdy nepůjde‘. A jde to,“ podotkla.