Věru Jourovou posílá vláda do Bruselu, aby pokračovala v Evropské komisi. Jako první česká zástupkyně tak má příležitost zasedat v komisi druhé období v řadě. V posledních pěti letech se vyprofilovala jako jedna z výraznějších komisařek, podle českého premiéra Andreje Babiše (ANO), který Jourovou přivedl do politiky, ji ale kvůli práci, kterou dělala, také někteří evropští premiéři nemají rádi. Do Bruselu přišla po krátkém působení v české vládě, dříve pracovala jako úřednice a později podnikala.
Jméno Věry Jourové poprvé vešlo ve všeobecnou známost, když si pro ni přišla policie. V roce 2006 figurovala v kauze Budišov. Policie tehdy tvrdila, že došlo k pokusu o manipulaci s evropskými dotacemi na opravu tamního zámku. Případ nakonec skončil osvobozujícími rozsudky, ovšem sama Jourová před soudem ani nestanula – linka, která ji s kauzou spojovala, byla velice slabá. Přesto pobyla měsíc ve vazbě.
Její stíhání skončilo v roce 2008 konstatováním, že se skutek nestal. Soud přiznal Jourové 2,7 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené. Ona sama poté v knize Cesta z panoptika uvedla, že se ve vazbě pokusila o sebevraždu.
Do kauzy Budišov se Jourová dostala z pozice náměstkyně ministra pro místní rozvoj. Ve funkci působila v letech 2003 až 2006, tedy za ministrů Pavla Němce (US-DEU), Jiřího Paroubka (ČSSD) a Radko Martínka (ČSSD). Sama byla v té době členkou sociální demokracie, později ale spolupracovala i s jinými stranami, naposledy vstoupila do ANO, kde byla v roce 2014 několik měsíců první místopředsedkyní.
Pozice náměstkyně byla vrcholem úřednické kariéry Věry Jourové, která začala hned po promoci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy počátkem 90. let. Nejprve působila v městských institucích v rodné Třebíči, ve druhé polovině 90. let jako tajemnice městského úřadu a jeho mluvčí. Po krátkém intermezzu v konzultační firmě nastoupila v roce 2001 na krajský úřad do Jihlavy, kde dva roky vedla odbor regionálního rozvoje, než přešla na ministerstvo.
Od ČSSD k ANO
Souběžně s úřednickou kariérou začala Jourová zkoušet své štěstí v politice – zprvu té komunální. Od roku 2002 zasedala za ČSSD v třebíčském zastupitelstvu. Když se uzavřely peripetie a státní zástupce zastavil její stíhání v kauze Budišov, zkusila v roce 2009 kandidaturu do Evropského parlamentu, tentokrát již jako nestranice za Evropskou demokratickou stranu. Neuspěla však a stejně dopadla její kandidatura do Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL v roce 2010.
V roce 2012 pak začala spolupracovat s Andrejem Babišem jako hlavní manažerka nově vzniklého hnutí ANO 2011. Na jeho kandidátce byla v roce 2013 zvolena do sněmovny a zkraje následujícího roku se stala ministryní pro místní rozvoj v Sobotkově vládě.
Když se ale v létě téhož roku začaly formovat nové orgány Evropské unie, prosadilo ANO na novou českou eurokomisařku právě Věru Jourovou. Nominace byla úspěšná, byť říjnové „grilování“ v Evropském parlamentu byl vůči ní tvrdé a někteří europoslanci navrhovali, aby je absolvovala ještě jednou. Jako kandidátku ji hodnotily čtyři výbory, zazněly i námitky, které se týkaly jejího propojení s Andrejem Babišem. Jourová však ujišťovala, že Babiš – v té době ministr financí a majitel Agrofertu a dalších společností – do jejího profesiálního rozhodování nijak nezasahuje.
Zdlouhavé bylo „grilování“ Věry Jourové v roce 2014 i proto, že dostala velmi široké portfolio. V Evropské komisi měla na starost spravedlnost, ochranu spotřebitelů a rovnost pohlaví.
Ačkoli zprvu panovaly obavy, že jde o slabé portfolio, o Jourové bylo v posledních pěti letech slyšet. Časopis Time ji ostatně letos zařadil do svého výčtu stovky nejvlivnějších osobností. Podle místopředsedy končící Evropské komise Maroše Šefčoviče získala Věra Jourová „velký respekt nejen u nás v komisi, ale také ve Spojených státech, v Japonsku“. „Myslím si, že za své funkční období mimořádně vyrostla,“ dodal.
„Nemají ji rádi“ premiéři ani manažeři
„Paní Jourová měla těžké portfolio. Vícero premiérů ji nemá rádo kvůli její činnosti. Ale je to její práce,“ prohlásil nynější premiér Andrej Babiš v pondělním projevu k velvyslancům. Rádi ji ovšem nemají ani mnozí podnikatelé a manažeři včetně bývalého generálního ředitele skupiny Volkswagen Matthiase Müllera.
Ten si v roce 2017 stěžoval u předsedy Evropské komise Jean-Claudea Junckera, když se Jourová snažila Volkswagen donutit k odškodnění evropských zákazníků po kauze dieselgate. Müller ale neuspěl, komise potom oznámila, že VW nabídne dodatečnou záruku evropským majitelům automobilů, kterých se týkal skandál se softwarem, který zajišťoval, že budou mít naftové motory při laboratorních testech nižší emise oxidů dusíku.
Komisařka Jourová kritizovala i velké sociální sítě. Letos v březnu podle týdeníku Der Spiegel řekla, že již v roce 2015 zrušila svůj účet na Facebooku a vyzvala občany EU, aby ji následovali. Ze své funkce prosazovala větší dohled nad zabezpečením dat uživatelů a posílení boje proti dezinformacím na sociálních sítích.
Během pěti let ve funkci komisařky pro spravedlnost a spotřebitelskou politiku navrhla řadu úprav spotřebitelských pravidel v EU, mimo jiné možnost podání hromadných žalob a také vyšší pokuty za porušování právních předpisů EU na ochranu spotřebitelů.
Sama Věra Jourová považuje za své největší úspěchy boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu či právní úpravy popisující dvojí kvalitu potravin jako nekalou obchodní praktiku. Za neúspěch považuje, že „se příliš nehýbe rozdíl v odměňování mezi muži a ženami, ač jsme dělali, co jsme mohli“.
Narodila se v roce 1964 v Třebíči, je rozvedená a má dvě děti. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (1991), později ještě Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (2012).
1991–1994: zástupkyně ředitelky Městského kulturního střediska v Třebíči
1995–2000: tajemnice a mluvčí městského úřadu v Třebíči
2000–2001: konzultační firma DHV ČR
2001–2003: vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina
2002–2006: členka zastupitelstva města Třebíče za ČSSD
2003–2006: náměstkyně ministra pro místní rozvoj
po roce 2006: konzultantka se zaměřením na evropské fondy
2013–2014: poslankyně Parlamentu ČR
2014: ministryně pro místní rozvoj
2014–2019: evropská komisařka pro spravedlnost, práva spotřebitelů a rovnost pohlaví
