Před patnácti lety – 1. května 2004 – zažila Evropská unie „velký třesk“, když původní patnáctku zemí doplnilo deset nováčků. Bylo mezi nimi i Česko a Slovensko. Žádost o vstup do EU podával tehdejší premiér Václav Klaus v Římě v roce 1996, nakonec ale trvalo osm let, než se země skutečně stala členem. O vstupu hlasovali občané v celostátním referendu, jediném svého druhu od vzniku samostatného Česka. A pro byly více než tři čtvrtiny voličů.
Májová EUforie. Před 15 lety se Češi vrátili do Evropy, Unie tehdy přijala hned deset nováčků
Komplikovaný proces vstupu do EU začal prakticky hned po rozpadu Československa v roce 1993. V říjnu byla v Lucemburku podepsána Evropská dohoda o přidružení Česka k Evropskému společenství (ES). Stejný dokument podepsal za Slovensko tehdejší premiér Vladimír Mečiar.
O tři roky později pak Václav Klaus předal v Římě do rukou tehdejšího nejvyššího představitele EU, předsedy italské vlády Lamberta Diniho, žádost o členství v EU. Evropská komise následně doporučila zahájit přístupové rozhovory na jaře 1998. Kromě Česka se to týkalo také Polska, Maďarska, Estonska, Kypru a Slovinska.
Nakonec se však Unie rozšiřovala najednou hned o deset nováčků. Koncem roku 2002 skončily vstupní rozhovory, když se na summitu v Kodani deset kandidátských zemí dohodlo s 15 členskými státy na finančních podmínkách svého přistoupení k EU.
Referenda se zúčastnilo 55 % voličů
O našem vstupu do EU však měli rozhodnout voliči v referendu. Kvůli tomu se musel přijímat jednorázový ústavní zákon, jelikož zákon o obecném referendu čeká na přijetí už od roku 1993.
Dvoudenní hlasování se uskutečnilo v červnu 2003 a pro nakonec hlasovalo 77,33 procenta voličů, proti jich bylo 22,67 procenta. Referenda se zúčastnilo 55,21 procenta voličů. Výsledek tehdy přivítaly vládní strany ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody-DEU a také opoziční ODS. Komunisté naopak vstup do EU svým příznivcům nedoporučovali.
Nakonec se řady Evropské unie k 1. květnu 2004 rozšířily o Česko, Slovensko, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maltu, Maďarsko, Polsko a Slovinsko. Tehdy šlo o největší rozšíření v historii Unie, od té doby už přistoupily jen Bulharsko, Rumunsko a poslední 28. zemí EU se stalo v roce 2013 Chorvatsko.
Sedm desetiletí integrace
EU jako právní subjekt vznikla až v prosinci 2009, kdy začala platit lisabonská smlouva. Předtím se slovo Unie používalo pro seskupení dvou (do července 2002 tří) organizací - Evropského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii. Třetím bylo Evropské sdružení uhlí a oceli, jež zaniklo v červenci 2002.
Základy EU položil již 9. května 1950 francouzský ministr zahraničí Robert Schuman, když přednesl návrh na vytvoření Evropského sdružení uhlí a oceli. Tato organizace měla původně za cíl spojením hutního a těžebního průmyslu Francie a Německa zabránit další válce mezi dvěma historickými rivaly.
Smlouva o založení sdružení, podepsaná v dubnu 1951 Francií, Německem, Itálií, Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem, začala platit v červenci 1952 (uzavřena na 50 let). Už v březnu 1957 stvrdily tytéž země podpisem vznik Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii. Tyto tři organizace sloučily v roce 1967 své správní orgány, vznikla například Evropská komise a Rada ministrů, a začaly se nazývat Evropská společenství.
K hlavním institucím EU patří také Evropská rada, Rada EU a Evropský parlament, který je volen jednou za pět let občany členských států Unie, nebo Evropská centrální banka.
Druhá největší ekonomika světa
Evropská měnová unie (EMU) vznikla v roce 1999 a dnes má 19 členů. Pravidla stanovená pro její fungování ale většina zemí léta nedodržovala a místo vynucování disciplíny si státy rozšiřovaly možnosti, jak se vyhnout sankcím. V době světové hospodářské krize pak téměř zbankrotovalo Řecko, jež se do EMU dostalo díky zfalšovaným statistikám.
EU má nyní 28 členů. Žije v ní 512,5 milionu obyvatel a rozkládá se na 4,475 milionu kilometrů čtverečních. V roce 2018 dosáhlo HDP Unie 20,5 bilionu dolarů (zhruba 465 bilionů korun), tedy asi 17 procent světového HDP (měřeno paritou kupní síly). EU jako celek je druhou nejsilnější ekonomikou světa po USA a před Čínou.
Symboly EU jsou heslo Jednota v rozmanitosti, hymna Óda na radost z Beethovenovy 9. symfonie, svátek 9. května a vlajka s 12 žlutými hvězdami na modrém poli. V roce 2012 byla Evropské unii udělena Nobelova cena za mír za prosazování míru, demokracie, usmíření a lidských práv v Evropě.