Natočit novou vánoční pohádku pro televizi v situaci, kdy žánr „definují“ už klasické Tři oříšky pro popelku, Pyšná princezna nebo Šíleně smutná princezna, je zavazující i stresující. V Událostech, komentářích to konstatoval režisér Karel Janák. Jeho kolega Zdeněk Zelenka připomněl, že štědrovečerní pohádka musí zaujmout celou rodinu, a je třeba ji proto dělat jinak než film pro kina.
Kouzlo vánočních pohádek. Je nutné hledat i nové cesty, ale nepřehnat to, říká režisér Janák
9 minut
Režiséři Zelenka a Janák o českých vánočních pohádkách
Zdeněk Zelenka přiznává, že štědrovečerní pohádka pro televize je něco jiného než pohádka určená do kin. Uvádí i příklad: „Když vymýšlím a píšu štědrovečerní pohádku, uvažuji trošku jinak, než když jsem dělali třeba Nesmrtelnou tetu pro kina.“
V jeho bohaté filmové (či scenáristické) tvorbě jsou například televizní pohádky Rumplcimprcampr (1997) či Duch nad zlato (2013). Letos o Štědrém dnu se bude na ČT1 promítat jeho Kouzelník Žito.
„Štědrovečerní pohádka, marná sláva, je dělána pro pohodu Štědrého večera, je to rodinný film, měl by zaujmout rodiče i děti,“ zdůrazňuje. Přidává i specifikum, které štědrovečerní pohádka má, a tím je vysoké očekávání publika. Nejde tak podle něho promítat na Štědrý den hororovou pohádku, jako třeba udělal Juraj Herz, byť jsou to krásné filmy.
Režisér Zdeněk Zelenka
Podle Karla Janáka lze o vánočních pohádkách v Česku hovořit přímo jako o fenoménu. „Nikde ve světě takhle silnou pohádkovou tvorbu nemají jako u nás. Je to dáno tím, že čeští diváci milují pohádky a máme v tom velkou tradici.“
I on přiznává, že dělat vánoční pohádku je velká odpovědnost. V minulosti si to vyzkoušel s pohádkami Nejlepší přítel (2017), Korunní princ (2015), Princezna a písař (2014) či třeba Dvanáct měsíčků (2012).
„Ve chvíli, kdy máte v zádech Tři oříšky pro Popelku, Šíleně smutnou princeznu a Pyšnou princeznu, tak na ně navazovat a dávat národu další kousky je strašně zavazující a stresující,“ dodal.
Režisér Karel Janák
Také Zelenka hovoří o tom, že ho česká tradice zavazuje a zároveň na ni rád navazuje. „Všechno je tak specificky české, že není třeba to měnit. A protože je to specificky české, je to také exportovatelné.“ Ocenil i to, že se nenapodobují například německé vzory – bratři Grimmové.
Divák si nesmí říkat, že tohle už dřív v nějaké pohádce viděl
Janák připomíná, že tyto pohádky jsou vždy postavené na dobru a zlu. „Ale zase je potřeba nejen opakovat zažité principy, ale snažit se hledat nové cesty, aby to lidi nezačalo nudit a neříkali si, to už jsme někdy viděli, v té a v té pohádce“.
Proto si někdy dovolí použít do pohádky něco modernějšího. To ho baví. I za cenu, že to pak v internetových diskusích někdy „schytává“, protože lidé modernější věci nepřijmou. „Ale já si říkám, že třeba Šíleně smutná princezna byla také hodně moderní. A do dneška je. Být (tehdy) internet, tak by to také schytala.“ A dodává: „Je třeba to zkoušet, ale nesmí se to přehnat.“
