Bratislava – Svědkové se u soudu, který má rozhodnout, zda Andrej Babiš spolupracoval s komunistickou tajnou policií, nového ministra financí zastali: s StB prý vědomě nespolupracoval. Slovenský Ústav paměti národa ale trvá na svém; k soudu přinesl nové agenturní záznamy, ve kterých je zmiňován agent Bureš (což prý bylo Babišovo krycí jméno) v dalších dvou spisech StB. Jména spisů jsou Turek a Bauer. Soud byl odročen na 14. dubna. Tehdy mají vypovídat také dva bývalí důstojníci StB, kteří původně spis „Bureš“ vedli.
U soudu dnes mluvil například svědek Andrej Kuľha, podle kterého archivní svazky nového českého ministra financí poukazují pouze na nevědomou spolupráci s StB. Podobně se u soudu vyjádřil také někdejší člen takzvané lustrační komise Milan Žitný. Oba svědky nechal k soudu předvolat Babiš, který je přesvědčen, že soud vyhraje.
Žitný se již dříve Andreje Babiše zastal. Podle něj je totiž Babišův spis vyfabulován. Upozornil i na řadu nesrovnalostí. Podle Kuľhy si lidé, kteří spis psali, chtěli vylepšit své pracovní hodnocení. Kuľha do spisu doplňoval administrativu. „Archivní svazek ministra financí Babiše poukazuje pouze na nevědomou spolupráci šéfa hnutí ANO s StB,“ řekl Kuľha, který měl coby pracovník tajné policie Babišův svazek na starosti.
Ústav paměti národa ale vytáhl při soudním líčení nové karty. Našel další dva spisy, ve kterých agent Bureš také figuroval – svazky Turek a Bauer. I ty jsou ale podle Kuľhy smyšlené.
Sobotka: Je to čistě Babišova věc, vládu to nevykolejí
Ať už bude rozhodnutí slovenského soudu ve věci údajné spolupráce šéfa hnutí ANO Andreje Babiše s StB jakékoliv, novou českou vládu to podle českého premiéra Bohuslava Sobotky neovlivní. „Nemyslím si, že jakékoliv rozhodnutí slovenského soudu ve věci pana Babiše může vládu vykolejit nebo může zabránit v tom, aby vláda splnila svůj program a prosadila změny, na kterých ten program postavila,“ uvedl Sobotka.
Bohuslav Sobotka, premiér:
„Výsledek soudu nijak neovlivní chod vlády. Jsem přesvědčen, že to je osobní rozhodnutí pana Babiše. Otázka lustrací byla již předvolebním tématem a voliči hnutí ANO měli tuto informaci k dispozici.“
Miliardář slovenského původu Andrej Babiš dlouhodobě popírá, že s StB vědomě spolupracoval. Dříve uvedl, že za komunismu coby pracovník československého podniku zahraničního obchodu přišel do kontaktu s příslušníky Státní bezpečnosti. Odmítl ovšem, že byl jejím agentem. Slovenský Ústav paměti národa (ÚPN) ale archivní svazky, které poukazují na spolupráci Babiše s StB, považuje za hodnověrné. (Čtěte víc)
Babiš první den ve funkci ministra financí přijel na Slovensko pracovně a při té příležitosti se dostavil i k soudu, kde se domáhá verdiktu, že je v archivech StB veden neoprávněně. „Já jsem přišel na ten soud, protože kdybych nepřišel, tak by mě kritizovali,“ řekl v rozhovoru pro ČT24.
Jan Macháček, komentátor Respekt.cz:
„Rozlišuji rovinu úřední a rovinu lidskou. To, že je někdo uveden v seznamu, o něm nic nevypovídá. Nevím, jestli někomu ubližoval, nebo ne. Pro naprostou většinu lidí to není tak zásadní téma, jak si politici a novináři myslí.“
- Babiš ke svému angažmá za minulého režimu: „Moje matka byla motorem rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly. Nechala se proto dokonce za několik stovek korun zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že jsem vstoupil do KSS.“
Patrik Dubovský, historik a bývalý pracovník Ústavu paměti národa:
„Myslím, že Babiš nebyl nějaký špinavý udavač. Byl to pragmatický technokrat, který přijal fakt, že pokud chce mít kariérní postup, jde to prostřednictvím členství ve straně. Pokud cestoval, musel stoprocentně přijít do kontaktu s StB, která jeho cesty kontrolovala. Babiš to vyhodnotil jako nutnost, takže se s nimi potkával a mluvil s nimi.“
Agent byl jen jednou z více forem spolupráce s StB
Za dobu své existence Státní bezpečnost (StB) několikrát změnila terminologii, kterou označovala jednotlivé typy svých spolupracovníků. Poslední platnou směrnici vydal ministr vnitra ČSSR Jaromír Obzina počátkem roku 1978. Tento dokument tedy platil v období, kdy byl podle slovenského Ústavu paměti národa agentem StB i Andrej Babiš.
Co je obsahem sporu?
Ústav paměti národa trvá na tom, že Babiš byla agentem a jeho výmaz z evidence by cenzuroval historii. Odvolává se na dobové záznamy ze spisů. Podle nich se důvěrník Babiš proměnil v agenta 11. listopadu 1982, kdy na schůzce s Júliem Šumanem v bratislavské kavárně U obuvníka podepisuje závazek spolupráce s StB a přijímá krycí jméno Bureš. Tento údajný závazek byl ale po listopadu 1989 skartován a ve svazku Bureš lze na něj nalézt pouze odkaz v seznamu dokumentů.
Ze svazku Bureš lze vyčíst, že Babiš se setkával s Šumanem v restauracích, jediným důkazem o těchto schůzkách je ale seznam plateb za „pohoštění agenta“, který není doložen účtenkami. Další seznam říká, že Babiš předával estébákům vlastnoručně sepsané zprávy, ale jejich počet ani obsah nelze zjistit – složka byla opět skartována. Další spis mluví o setkáních v konspiračním bytě, nicméně o obsahu schůzek opět nejsou žádné záznamy. Nalezen je též záznam o Babišově výpovědi o jednom kolegovi: co měl ale vypovídat, se nezachovalo. Ústav také předkládá knihu odchodů a příchodů StB: do ní estébáci zaznamenávali, kdy a na jakou schůzku jdou, a záznamy se prý kryjí se záznamy z Babišova spisu. (Respekt, Jaroslav Spurný)
Spolupracovníci StB byli rozděleni do dvou základních kategorií – tajní spolupracovníci a důvěrníci.
Důvěrník pomáhal StB plnit především pomocné úkoly. Nemusel však o spolupráci vůbec vědět. Důvěrníci byli vybíráni z řad „spolehlivých čs. občanů“, kteří dobrovolně a na základě „vztahu vzájemné důvěry“ byli ochotni sdělovat kontrarozvědce „dílčí poznatky informačního charakteru nebo poskytovat jim nutnou pomoc a služby.“ Na výslovné přání důvěrníka mohl být kontakt s pracovníkem StB utajen. To platilo i v případě důvěrníků, u nichž existovala možnost, že se v budoucnu stanou kandidáty na tajného spolupracovníka StB.
Tajný spolupracovník byl ke spolupráci získán vědomě a před veřejností utajeným způsobem. Směrnice definovala jeho činnost následovně: „Udržuje s pracovníky kontrarozvědky konspirativní styk, plní stanovené úkoly, podává nebo předává poznatky a informace nebo poskytuje kontrarozvědce pomoc nebo služby, které je nezbytné utajovat“. Tajní spolupracovníci se dělili na rezidenty, agenty a držitele propůjčeného bytu.
Rezident představoval nejužší formu spolupráce v kategorii tajných spolupracovníků. Mohl jím být pouze „zvlášť vybraný, naprosto spolehlivý, životně zkušený a z hlediska kontrarozvědného odborně připravený tajný spolupracovník“. Organizoval a udržoval utajený styk s agenty, jimž ukládal úkoly. Rezident přejímal písemné nebo ústní zprávy agentů a po vyhodnocení je odevzdával operativnímu pracovníkovi.
Agent byl tajným spolupracovníkem plnícím úkoly „při vyhledávání, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a (…) směřující k předcházení a zabránění této činnosti.“ V popisu práce agenta bylo například odhalovat příslušníky nepřátelských rozvědek, nebo naopak infiltrovat se do nepřátelského prostředí.
Držitel propůjčeného bytu umožňoval pracovníkům StB využívat svůj byt k uskutečňování konspirativních schůzek. Kromě propůjčených bytů využívala Státní bezpečnost i takzvané konspirativní byty, které obhospodařovala přímo.
Lustrační zákon neplatí pro důvěrníky
Podle takzvaného velkého lustračního zákona je podmínkou pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích mimo jiné to, že daná osoba není evidována v materiálech StB jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti.
V březnu 2003 vydalo ministerstvo vnitra na základě novely zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností někdejší StB z roku 2002 oficiální seznam 75 tisíc jmen evidovaných spolupracovníků StB. V souladu s nálezem Ústavního soudu z listopadu 1992 v seznamech nejsou zahrnuti lidé vedení tajnou policií v kategorii důvěrník či kandidát tajné spolupráce (tyto osoby o své spolupráci nemusely vědět) a cizinci.
