Praha – Pokud by předseda ČSSD Bohuslav Sobotka navrhl na post ministra zahraničí svého spolustraníka Lubomíra Zaorálka, prezident Miloš Zeman takovou nominaci nepřijme. S odkazem na zdroj blízký Pražskému hradu to uvádí deník Právo. Podle Sobotky je ale tento problém vzhledem k neexistující vládě předčasný, Zeman navíc na blokování ministra nemá kompetence. Vztah mezi Zaorálkem a prezidentem je dlouhodobě napjatý, současný místopředseda sociální demokracie měl patřit mezi poslance, kteří Zemana nepodpořili v prezidentské volbě před deseti lety.
„Prezident spoluvytváří zahraniční politiku a je pro něj nepředstavitelné, že by měl spolupracovat právě se Zaorálkem. Nikdy ho nejmenuje,“ řekl Právu zdroj blízký Zemanovi. Podle listu je nepravděpodobné i to, že by se sociálnědemokratický expert na zahraniční politiku mohl stát vicepremiérem pro evropské záležitosti (tentýž post zastával v čase českého předsednictví EU Alexandr Vondra); sám Sobotka navíc již ve včerejším rozhovoru pro ČTK uvedl, že se zřízením takové funkce nepočítá.
Stejně tak ovšem šéf ČSSD a aspirant premiérského křesla odmítá i možné blokády z Pražského hradu. „Samozřejmě respektuji právo prezidenta, pokud se objeví nějaké závažné, zásadní důvody, proč on nebude moci jmenovat některého člena vlády, ale to by musely být skutečně zásadní, závažné důvody, nemohou to být důvody v rovině politické argumentace, protože to si myslím, že prezidentovi republiky z hlediska jeho ústavní pozice nepřísluší, aby politicky zasahoval do složení vlády,“ nechal se slyšet Sobotka.
V dodržení ústavních principů věří i samotný Zaorálek. „Předpokládám, že v této zemi půjde všechno podle ústavy, že pan Sobotka dá návrh panu prezidentovi a ten jmenuje vládu. Takhle to v ústavě je. Mně připadá, že tohle je jediné, co je správné,“ prohlásil ve včerejším Hyde Parku ČT24 (podívejte se).
Alternativa? Státní tajemník pro evropské záležitosti
Řešením potenciální „stopky pro Zaorálka“ by se mohlo stát vytvoření nové, úřednické pozice, kterou Sobotka navrhl budoucím koaličním partnerům na vyjednávání o vládních postech. „Model, se kterým přicházím, je předseda vlády a státní tajemník pro evropské záležitosti na Úřadu vlády,“ prohlásil šéf ČSSD před schůzkou se šéfem lidovců Pavlem Bělobrádkem a předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem. Strany se ovšem nakonec na jednoznačné struktuře budoucího kabinetu neshodly, a jednání tak musí i v této oblasti pokračovat.
Podle Sobotky v tuto chvíli platí, že ČSSD má o resort zahraničí zájem. Informacím, jež přineslo Právo, příliš významu nepřikládá. „Zatím to jsou pouze spekulace, je potřeba počkat na prezidentovu reakci v okamžiku, kdy mu předložím návrh. Jsem přesvědčen, že pan prezident nebude chtít sestavení vlády zdržovat,“ prohlásil šéf sociálních demokratů.
Vztahy mezi Milošem Zemanem a Lubomírem Zaorálkem, jenž patří mezi Sobotkovy nejbližší spojence, jsou napnuté dlouhodobě; Zaorálek je řazen mezi skupinu sociálnědemokratických poslanců, kteří Miloše Zemana nepodpořili v parlamentní volbě prezidenta v roce 2003 (hlavou státu se nakonec stal Václav Klaus).
Názorově se oba politici střetli i ve sporu o velvyslance, který Zeman počátkem roku vedl s Karlem Schwarzenbergem - Zaorálek se tehdy postavil na stranu ministra zahraničí s tím, že rozhodující úlohu při jmenování velvyslanců musí sehrát Černínský palác, a nikoli Pražský hrad (čtěte víc).
Ústavní právník: Zeman se musí podvolit
Média spekulují o tom, že u Zaorálka prezidentovy výhrady k sociálnědemokratickým aspirantům ministerských křesel nekončí; problém by mohl mít Miloš Zeman také s potenciálním ministrem spravedlnosti Jiřím Dienstbierem – ten proti Zemanovi kandidoval v prezidentské volbě a výrazně se vůči němu vymezoval.
Podle ústavního právníka Marka Antoše však prezident nemůže blokovat kandidáta, kterého mu předkládá premiér. „Pokud by nedošlo k tomu, že prezident argumentuje tím, že kandidát nesplňuje zákonné podmínky nebo jsou zde jiné závažné důvody, jmenovat ho musí. Prezidentskou volbu v roce 2003 bychom za závažný důvod mohli považovat jen těžko,“ konstatoval Antoš.
Ústavní právník z Karlovy univerzity zároveň upozornil na to, že oba Zemanovi předchůdci sice měli také k některým ministerským kandidátům výhrady (Havlovi se nelíbilo angažmá Jana Kavana v Černínském paláci, které navrhoval přímo Zeman), nakonec ale dostáli svých ústavních povinností. „Pokud by prezident i premiér trvali na svém, vzniká kompetenční spor a k jeho řešení je zde Ústavní soud,“ dodává Antoš s tím, že přednost ale musí mít politická jednání.
