Šestnáctiletý chlapec nechce bydlet doma. Jeho otčím ho bije. Rodina ho nepodporuje ani ve studiu. Chtěl si najít práci a osamostatnit se. Nedařilo se mu ale najít žádnou práci na legální pracovní poměr. Pak ho oslovil sociální pracovník v terénu, takzvaný streetworker. Teď mladík hledá byt a normální zaměstnání s jeho pomocí.
Na takovou práci streetworkerů má upozornit nová kampaň „Na ulici se pracuje“, která začala tento týden. Po celé republice se objeví plakáty s heslem „Pozor nebezpečí pádu!“. Streetworkeři totiž dětem pomáhají při přechodu do dospělosti a případným pádům mají předejít.
„Cílem kampaně je informovat veřejnost o tom, co vlastně streetworkeři dělají. Že nepracují jen s uživateli návykových látek. Když se řekne streetworker, tak si lidé vybaví výměnu jehel a stříkaček. Polovina streetwork programů ale pracuje s dětmi a mládeží. Hlavně s těmi, kteří se ocitají v nějaké nepříznivé situaci,“ vysvětluje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.
Do projektu se zapojí všechna členská zařízení asociace po celém Česku. V několika městech budou plakáty také v hromadné dopravě – zatím v Plzni, Jihlavě, Liberci a Českých Budějovicích. V Praze se plakáty objeví na podzim v metru. Projekt je financován z fondů Evropské unie prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí.
„Streetworker pracuje v první linii“
Streetworkeři se věnují věkové skupině od 6 do 26 let. „Streetwork pracovník je vlastně takovým průvodcem. Pracuje v první linii, nečeká, až za ním někdo sám přijde. Často navíc děti ani neví, že nějaká pomoc vůbec existuje a mohou si o ni říct,“ popisuje Zikmundová.
Běžný den v terénu je proto náročný. Sociální pracovníci obchází vytipované lokality a sami hledají, kdo by jejich pomoc mohl potřebovat. Oslovují jednotlivce i skupiny. Jde o různé situace – zanedbávání péče, špatná finanční situace, násilí, neporozumění v rodině, šikana nebo sexualita.
Ze zákona je streetwork sociální službou. Často ale společnost terénní pracovníky vidí jako dobrovolníky, studenty nebo bývalé uživatele drog. Většinou však jde o vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří vystudovali sociální práci nebo sociální pedagogiku.
Málokdo umí podle Zikmundové pracovat přímo v terénu. „Síť je docela dobrá, ale dostatek pracovníků není. Zařízení někdy ani nemá personální kapacitu, aby mohlo nabrat další klienty,“ uzavírá Zikmundová.