Skupina komunistických poslanců přišla s návrhem zákona o úředním jazyce, podle kterého by se zahraniční názvy jako třeba Batman, fast food nebo exit povinně překládaly do češtiny. Důvodem podle nich je, že se 30 procent českých občanů nedomluví žádným cizím jazykem. Návrh míří k ochraně jazyka v éře globalizace, uvedla poslankyně KSČM Marta Semelová v Devadesátce ČT24.
Čeština si poradí i bez jazykového zákona z dílny KSČM, míní bohemista
Semelová: Hlavně starší lidé cizím slovům nerozumí (zdroj: ČT24)
„Vždycky jsme tvrdili, že je potřeba chránit český jazyk. Ale možná právě v době současné globalizace by to neměla být nějaká zeď mezi jednotlivými státy, ale měli bychom k určité ochraně českého jazyka přistoupit,“ uvedla v Devadesátce ČT24 poslankyně Marta Semelová.
Zákon by měl platit nejen pro obchodníky, provozovatele služeb, ale také pro televizní a rozhlasové vysílání. Překládat by se musely povinně třeba i názvy zahraničních filmů. Místo second handu by tedy na vývěsní ceduli svítilo Obchod s věcmi z druhé ruky, místo Spidermana by šli fanoušci do kina na Pavoučího muže. Sněmovna by se předlohou mohla poprvé zabývat na probíhající schůzi.
Mezi kritiky návrhu patří předseda sněmovního výboru pro vědu a vzdělání Jiří Zlatuška (ANO). „Cítím za tím snahu vrátit se do dob, kdy kvůli vládě komunistů se tady nerozvíjela znalost jazyků. Že se dnes říká, že starší generace nezná jazyky, je toho důsledkem. Tato snaha hyperkorektně odstraňovat, je z rodu pálení knih.“
Místopředseda sněmovního výboru pro vědu a vzdělání Jiří Mihola (KDU-ČSL) hovoří o pseudonormě. „Když odhlédnu od nízké legislativní úrovně zpracování, je pro mě návrh překvapením. Řečeno komunistickou terminologií je nemarxistický a buržoazně nacionalistický. Něco jiného dbát o kvalitní výuku českého jazyka s respektem k jeho vývoji. To je, myslím, ta cesta, aby se čeština učila kvalitně, moderně a nemusíme řešit tyto pseudonormy a návrhy.“
Řada lidí cizím slovům nerozumí
Cizí výrazy podle části komunistických poslanců ničí českou kulturu. Poslanec Zdeněk Ondráček se odvolává na statistiku, podle které 20 až 30 procent lidí v Česku neovládá cizí jazyky. Podle něj jsou pak tito lidé postaveni do role občanů druhé kategorie.
„Zákon má podle našeho názoru opodstatnění i v potřebách občanů a drobných podnikatelů. Občané ne vždy rozumí jakémukoli cizímu jazyku. Dostávají se mnohdy do jednání s lidmi zastupujícími cizí subjekty, dostávají se jim do ruky smlouvy a návody v cizím jazyce. To si myslíme, že správné není. Každý občan má právo na informace v jazyce dané země,“ dodává k tomu Semelová. Doplnila, že jde především o starší lidi, kteří se ve všudypřítomných anglických výrazech neorientují.
V případě platnosti zákona by také musela být ustanovena autorita, která by rozhodovala o tom, jaké slovo ještě české je a jaké už není. „Máme u nás řadu různých lingvistů, Ústav pro jazyk český, další fakulty a různé ústavy, které se jazykem zabývají,“ tvrdí Semelová. Sama připouští, že řada původně cizích slov už v češtině zdomácněla.
Slovenština má výjimku
Návrh počítá mimo jiné se specifickým postavením slovenštiny. Ta je v něm totiž v podstatě postavena češtině na roveň. „Oba státy mají dlouhou společnou historii. Jak na Slovensku tak v českých zemích jsou rodiny natolik provázány, že jde o jinou situaci,“ vysvětluje Semelová.
Česká vláda už k návrhu zákona vyjádřila zamítavé stanovisko. Mimo jiné v něm uvedla, že návrh je na nízké legislativní úrovni. Podle Semelové ale jde o argument, který vláda běžně používá vůči odmítaným návrhům.
Ilustrační foto
Čeština na tom není vůbec špatně, říká ředitel Ústavu pro jazyk český
Podle ředitele Ústavu pro jazyk český Martina Proška se návrh zákona pouští i mimo úřední užití jazyka. „Souhlasím s tím, že jazyk je hodnota, která významným způsobem definuje národní společenství. Určitým způsobem je potřeba o jazyk pečovat. Hodně se v řadách veřejnosti mluví o různých obranách a ochranách jazyka, ale já bych spíše řekl, že o jazyk je nutné institucionálně pečovat,“ podotýká Prošek a dodává, že taková péče v české společnosti probíhá.
Sám nevidí stav češtiny jako nějak špatný. „Je třeba si uvědomit, že jde stále o významný komunikační prostředek v České republice. Je jazykem veřejnoprávních médií, vzdělávání, jazykem úředním, vědeckým, žádné jiné jazyky menšin mu významně nekonkurují,“ říká.
Žák píše na tabuli
Čeština se podle Martina Proška rozšiřuje o slova přejatá z cizích jazyků jako každý jiný jazyk, u řady slov by považoval spíše za škodlivé za každou cenu je nahrazovat českým překladem. Pro ukázku uvádí dnes již běžně používané označení vozítek segway. „Záleží na kontextu, do kterého slovo vstupuje, na jeho obecné srozumitelnosti, a tak podobně,“ dodává ředitel Ústavu pro jazyk český. Je podle něj užitečné vyhnout se paušálním pravidlům a postupovat při hodnocení každého slova jednotlivě.