Bartošovu „židovskou otázku“ soud vyřešil roční podmínkou

Soud potvrdil šéfovi Národní demokracie Adamu B. Bartošovi roční podmínku s odkladem na dva roky za protižidovský text v Polné. Spolu s Ladislavem Zemánkem ho Bartoš zanechal u hrobu Anežky Hrůzové. V případě Zemánka soud upustil od potrestání.

Soud oba muže už letos v březnu formou trestního příkazu nepravomocně odsoudil k odnětí svobody na 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. Obvinění proti trestnímu příkazu podali odpor.

Za text o nutnosti řešení židovské otázky podal na oba muže trestní oznámení Michal Doležel, brněnský radní za hnutí Žít Brno. Policie následně za pomoci odborníka na extremismus dospěla k závěru, že jde o podněcování nenávisti vůči Židům.

Státní zástupce v závěrečné řeči při hlavním líčení označil za adekvátní stejný trest jako v trestním příkazu. V případě Zemánka je podle něj ale možné od trestu upustit. Podle obhájce Jana Vytisky trestný čin nebyl spáchán, požadoval proto pro oba obžalované zproštění obžaloby.

Když byla před 117 lety zavražděna švadlenka Anežka Hrůzová, byl z její vraždy obviněn ne příliš chytrý mladík židovského původu Leopold Hilsner. Dosud se neví, kdo vraždu skutečně spáchal, ale lidová poptávka byla taková, že bylo nutné Hilsnera zavřít.

Anežka Hrůzová
Zdroj: Luboš Pavlíček/ČTK

Značný růst vlivu příslušníků židovské národnosti totiž začal být trnem v oku velké části společnosti a začaly se rozvíjet teorie o židovském spiknutí. Řada Židů byla nespravedlivě obviňována – známá je Dreyfusova aféra ve Francii, nebo právě Hilsneriáda v Čechách.

Vzhledem k tomu, že tělo bylo nalezeno na Bílou sobotu 1. dubna ráno a Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku Pesach, vznikla domněnka, že se Anežka stala obětí rituální vraždy.Za Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti. Za tuto projevenou statečnost se mu dostalo básničky: „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!“

Leopold Hilsner
Zdroj: ČTK

Po Masarykových protestech a na základě dalších znaleckých posudků byl verdikt 25. dubna 1900 zrušen a případ byl soudem ve Vídni vrácen k novému projednání. Masaryk si vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů. Nešlo mu ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval dosti hanlivě, ale o to, aby celý případ nebyl vnímán jako židovská rituální vražda. 

Židé v Evropě čelili řadě předsudků a pověr

Židé v křesťanské Evropě čelili řadě předsudků a pověr, obviněním z morových epidemií či válečných neúspěchů, po kterých následovaly krvavé pogromy. Od středověku byli postupně nuceni bydlet na vymezených místech, později pojmenovaných ghetta. Byli označováni různými znaky či speciálními klobouky. Omezováni byli i ve výkonu živnosti, kdy se často museli věnovat obchodu či finančnictví, v určité době nečistým disciplínám.

Postupné zrovnopravňování přichází až s takzvanou židovskou emancipací, ale i s postupným otevíráním se států Židům. Na českém území pak konečné rovnoprávnosti dosáhli prosincovou ústavou z roku 1867. S koncem 19. století ovšem vznikl i moderní antisemitismus, doprovázený teoriemi o celosvětovém židovském spiknutí, jenž nachází své stoupence dodnes.