V českých či středoevropských dějinách neeviduje kriminalistika případ, kdy by se uvnitř rodiny odehrála taková situace, která vedla k téměř kompletnímu vyvraždění všech jejích členů. Útok se odehrál v roce 1962 a média o něm měla zakázáno referovat. Osmnáctiletý Rudolf Polák tehdy na pokyn svého otce zastřelil svou těhotnou tetu, dva bratrance a sestřenici, přičemž další sestřenici, bratrance a strýce vážně zranil.
Za motivem stály čistě zištné pohnutky. V osadě Horní Světlá u Českého Krumlova přišel 12. března ke své tetě a strýci zmíněný vrah z ubytovny papírny ve Větřní. Na místo ho poslal otec, despota a tyran, který se podvody marně snažil vydělat peníze. Jeho bratr a vrahův strýc byl však poctivou prací finančně zabezpečen – doma ve skříni měl uložených 60 tisíc. Rudolf Polák měl instrukce, aby pro peníze došel a zabil každého, kdo mu bude stát v cestě.
Otcovou ilegálně drženou armádní pistolí usmrtil většinu lidí, kteří se nacházeli v chalupě. Postřelený strýc však nepozorovaně vyskočil oknem a dobelhal se k sousedům pro pomoc. Útok jako zázrakem přežili šestiletý Martin a osmiletá sestra Šarlota. Zatímco ve Francii zajistí stát těm, co přežili, psychologickou a psychoterapeutickou pomoc, u nás se v šedesátých letech na něco podobného nemyslelo. Přeživší tak dodnes pronásledují běsy.
Jelikož svědci vraždění přežili, usvědčit pachatele bylo snadné. Poprvé v dějinách v doznání pachatele pomohl magnetofon, na který Polákovi pustili svědectví rodiny. Na základě toho se přiznal. Jeho otec byl prohlášen za spoluviníka a oba dva byli odsouzeni k popravě. Stalo se tak v prosinci 1962 a byli poslední, kteří byli v tomto roce takto usmrceni.
