Oslo – Česká televize případ rodiny Michalákových, kterým norský Úřad na ochranu dětí odebral dva chlapce, sleduje dlouhodobě. Jednotlivým stranám se přitom stále nedaří nalézt shodu na řešení a dnes zasedli k jednání. Nejde přitom o jediný problém s odebráním českých dětí ve světě. Kromě Norska se častěji objevují stížnosti ve Velké Británii. Za posledních pět let zde odebrali děti ve 145 případech.
Přísné je při ochraně dětí Norsko i Velká Británie, pak jsou stížnosti
Norsko se nyní se stížností Evy Michalákové dostalo do centra zájmu, není to přitom v této zemi ojedinělý případ. Podle europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) odebraly norské úřady děti dalším třem českým matkám. Zjistil to prý jeho tým, když shromažďoval podklady k aktuálnímu případu. Na jeden z případů byl Zdechovský upozorněn právě Evou Michalákovou, na další matkou ze Švédska a na třetí norskými spolupracovníky. „Jde o tři rodiny, kterým byly děti odebrány,“ potvrdil Zdechovský. Jeho spolupracovníci proto prověřovali, zda děti mají české občanství a v Česku nějakou dobu žily. Zatím je jisté jen to, že matky byly Češky.
„Jeden z případů je starý asi tři roky,“ upozornil Zdechovský. Jedna z matek vychovávala své dítě v Norsku sama, druhá žije se zahraničním partnerem na území Norska. Jedna z matek má strach se s českými úřady bavit, protože se obává, že by jí to mohlo zkomplikovat snahu získat děti zpět do své péče.
Jednomu z těchto případů se už Česká televize věnovala: Daniele Lode soud odebral dítě kvůli neprokázanému podezření z týrání. Také tento případ v Norsku řeší česká delegace vedená Zdechovským.
GALERIE
videogallery_501368
Loni v lednu se Daniela Lode, která v Norsku žije jedenáct let, nepohodla se svou osmiletou dcerou. Ta si nechtěla vzít na hlavu čepici. Matka ji proto po dceři hodila. Incident pozoroval soused, který ho ohlásil úřadu péče o dítě. Druhý den již jeho pracovnice ženě telefonovaly. „Volal mně Barnevernet (Úřad péče o dítě), dvě ženy. Oznámily mi, že moje dítě už nepřijde ze školy,“ popsala v rozhovoru pro Českou televizi.
Soud poté svěřil dítě do péče otce. Ten potom prohlásil, že matka není vyzrálá a dceru vychovávala špatně. Dovolil Daniele Lode vídat se s dcerou pouze v určený čas a zakázal jim hovořit česky. Podle ženy docházelo k setkání jednou za dva měsíce na dvě až dvě a půl hodiny. Soud ovšem vyřkl takový verdikt přesto, že policie násilí na dítěti neprokázala.
Norský úřad na ochranu dětí Barnevernet byl vytvořen v roce 1992 s cílem „zajistit, aby děti a mládež žijící v prostředí, které může poškozovat jejich zdraví a vývoj, dostaly včas potřebnou pomoc a péči“. Úřad ve většině případů poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby. V naléhavých případech, kupříkladu při podezření ze zneužívání dětí či při neschopnosti rodiny postarat se o své potomky, může úřad rodičům dítě odebrat a umístit ho do náhradní péče. Tělesné trestání dětí v Norsku zákon zakazuje.
V zahraničí však nemá Barnevernet dobré jméno. Kritici poukazují mimo jiné na poměrně vysoký počet dětí, které úřad v zemi s pěti miliony obyvatel každoročně odebere jejich biologickým rodičům.
Velká Británie
Podobně přísní jsou i sociální pracovníci ve Velké Británii. Za poslední roky odebrali Čechům, kteří tam žijí, okolo stovky dětí. V drtivé většině případů měli i vážné důvody. Jak ale upozornili loni Reportéři ČT, jsou i případy, kdy se úředníci mýlí, a odebrání přesto skončí adopcí. Že cesta k adopci je až neúměrně jednoduchá, dokladuje i případ rodiny Boorových.
Paní Ivana Boorová žila se svou rodinou v Británii, kde se jako zdravotnice a sociální pracovnice starala o mentálně postižené. V roce 2010 zašla s tehdy dvouletým synem Martinem do nemocnice, protože měl zánět na přirození. Lékař měl ale podezření na sexuální zneužívání chlapce, z čehož byl obviněn jeho otec. Nic se neprokázalo a policie stíhání otce zastavila, děti to nicméně Boorovým nevrátilo.
Reportéři ČT mapovali případy zabavených dětí v Británii (zdroj: ČT24)
Naopak – druhý chlapec byl také odebrán, a to z preventivních důvodů. Dvouletý proces, na jehož konci stálo vrácení dětí rodině, mohl mít i úplně jiné vyústění. Nebýt babičky, která děti nakonec vybojovala, bratři by dnes vyrůstali u adoptivních rodičů, u kterých už měli mít příjmení Fey. O případu rodiny Boorových na Slovensku informovala televize Joj. Její reportáže zaujaly úspěšného českého emigranta z Londýna Jana Telentského, který se rozhodl rodině pomoci.
ČR patří mezi deset zemí EU, které nezakázaly fyzické trestání dětí. Zákaz bití a jiného tělesného násilí přitom Česku dlouhodobě doporučuje Výbor pro práva dítěte OSN a navrhoval ho i výbor české vlády – více čtěte zde.