Dnešní jednání soudu o návrhu poslanců ČSSD na zrušení zákona, na jehož základě vzniknul Ústav pro studium totalitních režimů, se proměnilo v debatu o pohledu na čtyřicetiletou vládu komunistů v Československu.
Strach z přepisování dějin a „zestátnění“ vědeckého bádání vyjádřil poslanec Zdeněk Jičínský (ČSSD), jenž podání návrhu inicioval a před soudem zastupoval kritiky zákona. Historie komunistické vlády je podle něj již dostatečně zpracovaná, další poznatky mohou přinášet vysoké školy a Akademie věd. Státní badatelské zařízení, kterým je Ústav pro studium totalitních režimů, prý k objektivnímu poznání dějin nepřispěje, spíše by mohlo historii zkreslovat a vnášet do vědy mocenskopolitické vlivy.
Jičínský mimo jiné mluvil o nesvobodném vědeckém bádání a kritizoval premiéra Topolánka za udělení medaile bratrům Mašínovým. S touto iniciativou měl přijít právě ředitel nového Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Tato skutečnost je podle Jičínského prvním důkazem toho, že ústav nebude minulost posuzovat nestranně.
Místopředseda Senátu Jiří Liška (ODS), jenž zákon hájil, se přepisování historie neobává. „Ústav má nestranně zkoumat minulost. Činnost ústavu je důležitá zejména pro mladou generaci, která již nemá zkušenost s totalitou,“ uvedl Liška.
Jičínskému vadí to, že v radě a ve vedení ústavu nemohou být bývalí členové KSČ. „Poprvé od listopadu 1989 se tak stanovují podmínky spolehlivosti, které jsou v rozporu s Ústavou. Nevidíme pro to důvod,“ míní Jičínský. Podle Lišky by bývalí komunisté mohli v ústavu ospravedlňovat svou vlastní „osobní historii“, což se týká i reformistů z konce 60. let.
