Musil nutnost zásahu Ústavního soudu zpochybňuje. „Lze si klást také otázku: Nebudou škody, způsobené zrušením tohoto ústavního zákona, mnohem větší, než jsou údajné škody, které jeho přijetím utrpěl náš ústavní systém?“ ptá se Musil ve svém takzvaném disentu. Připomněl také staré latinské úsloví, které lze přeložit jako „ať třebas zhyne svět, jen když zvítězí spravedlnost“. Musil zpochybnil i argumentaci, s níž si ÚS přisvojil pravomoc přezkoumat ústavní zákon. Tvrdí, že ústavní soudci překročili svou roli takzvaného negativního zákonodárce, který smí zákony jen rušit, a začali vytvářet nová ústavní pravidla.
Musilovi se nelíbí ani tvrzení většiny soudců o tom, že zrušený zákon měl nepřípustnou zpětnou působnost: „Domnívám se, že s tak komplikovanou problematikou se tento nález vypořádal s velkou lehkostí, která se mnohým lidem bude zdát málo snesitelná.“ Obává se, že ÚS „otevřel vrátka“ pro napadení jakékoliv budoucí úpravy zkrácení volebního období prostřednictvím ústavní stížnosti, „a to nejen pro poslance, ale možná i pro kteréhokoliv voliče“.
Jan Musil:
„Ústavní soud se tu z povahy věci pohybuje 'na tenkém ledě', a tudíž jeho interpretace a argumentace musí být mimořádně přesvědčivá. Takovouto důkladnost a všeobecnou přesvědčivost ve zdůvodnění nálezu postrádám.“
„Konstatuji, že ten zákon má ústavní vady, nicméně nedosahují v tomto konkrétním případě takové úrovně, aby byly splněny velmi přísně nastavené podmínky pro možný zásah Ústavního soudu,“ řekl ČT Kůrka. Ve svém stanovisku mimo jiné uvedl, že napadený zákon nijak neomezil svobodnou politickou soutěž: „Neboť hlasování soutěžících politických stran v Parlamentu pro napadený zákon bylo vlastním a finálním vyústěním této soutěže, nikoli jejím popřením či omezením.“
Podle Kůrky by nepřípustný zásah do ústavního pořádku představoval zákon o zkrácení funkčního období jiného ústavního orgánu, například prezidenta či ústavních soudců: „Zde však postup Parlamentu směřoval výlučně k sobě samému (Poslanecké sněmovně), a to ještě ve smyslu vlastního omezení (zkrácení, nikoliv prodloužení volebního období).“
Ústavní soud zákon zrušil většinou 13 hlasů z patnáctičlenného pléna. Oddálil tak předčasné volby, které se měly konat 9. a 10. října. Politici nyní jednají o dalším postupu. Soudu vadilo především to, že zákon nijak nedoplňuje ani nemění ústavu, zpětně mění pravidla politické soutěže a nesplňuje důležitou podmínku obecnosti - působí totiž jen na konkrétní subjekt, tedy současnou Poslaneckou sněmovnu, v konkrétní situaci.
