Praha - Walter Lager alias Zdeněk Petřík - měl být jedním z mála dětí, které přežily vypálení středočeských Lidic a vrátily se po válce z Německa, kam byly poslány na převýchovu. V jeho devíti letech se však přišlo na to, že malý Walter Lager není synem zastřeleného lidického učitele Zdeňka Petříka a jeho ženy Růženy, která se chlapce v roce 1945 ujala. Pochybnosti o vlastním původu a nemilosrdné kolo dějin semlely Zdeňka Petříka tak, že v roce 1997 přežíval s pocitem křivdy v kladenských Kročehlavech jako bezdomovec. Reportéři České televize se po třinácti letech pokusili znovu najít jednu z posledních obětí druhé světové války.
„Přežil“ Lidice, dožil jako bezdomovec
Reportér ČT se se Zdeňkem Petříkem setkal naposledy v srpnu 1997 v kročehlavské hospodě a v autobusové zastávce u obce Lidice, kde na betonu často spal. Tehdy se mu pokoušel zařídit v Německu odškodnění, na které by měl ze zákona nárok. V prosinci téhož roku se ale po Petříkovi slehla zem. O jeho současném místu pobytu neví ani jeho údajná sestřenice, známá kladenská pedagožka. „Adoptivní bratranec i ve své dospělosti naznačoval, že je lidické dítě, byl na tom sociálně špatně,“ vypráví.
Zdeněk Petřík starší se oženil se svou ženou Růženou v roce 1940 a o rok později se jim narodil syn. Při lidickém pogromu byli všichni muži včetně místního učitele Petříka nacisty zastřeleni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů a děti jim byly odebrány. „Malé děti, které nebyly vhodné na převychování, neměly šanci. Třeba Zdeněček byl černovlasý, kudrnatý, nebyl to nordický typ,“ vysvětluje Petříkova „sestřenice“ Sýkorová.
Životní příběh lidického dítěte (zdroj: ČT24)
Jednaosmdesát lidických dětí čekal velmi tragický osud, neboť byly 2. července 1942 odvezeny do vyhlazovacího tábora v Chelmu, kde skončily v plynových vozech. Podle mínění historiků byl mezi nimi pravděpodobně i malý Zdeněk Petřík. Naopak Růžena Petříková přežila koncetrační tábor a vrátila se do vypálených Lidic.
Návrat „ztraceného“ syna
Lidické vdovy se po válce upínaly na jedinou myšlenku - pokusit se zjistit, co se s jejich dětmi stalo. Ze sto pěti dětí se jich vrátilo pouze osmnáct. Byl mezi nimi i tehdy čtyřletý Walter Lager, o němž se v knize o osudech lidických dětí píše, že je nalezeným lidickým dítětem Zdeňkem Petříkem. Známo však bylo pouze to, že byl v době války adoptován bezdětnou nacistickou rodinou jako modrooké blonďaté árijské dítě z dětského tábora v Lodži, kde byly vězněny polské děti unesené nacisty.
Po válce se děti s obtížně zjistitelnou identitou ocitly v opatrovnictví Mezinárodního červeného kříže. A zde se také Růžena Petříková setkala se svým domnělým ztraceným synem. Podle Sýkorové si její teta i s ohledem na prožité hrůzy a bolest ze ztráty blízkých chlapce spíše sama vybrala a přijala jej za svého. Sestra i matka to pak Petříkové vyčítaly, neboť už od pohledu bylo jasné, že se jedná o jiné dítě. Walter měl rovné světlé vlasy a modré oči a naprosto se nepodobal zmizelému dítěti.
Chlapcova babička se s tímto faktem nemohla smířit a požádala koncem čtyřicátých let o soudní ověření totožnosti dítěte. Na základě rozhodnutí soudu byl Zdeněk Petřík prohlášen za mrtvého a byla tak popřena totožnost chlapce, který byl ve výchově u paní Růženy Petříkové. Tím se osudově proměňuje život nalezence. Může si sice ponechat jméno Petřík, ale kvůli tomu, že vypadl ze seznamu lidických dětí, nepřichází jen o nově postavený dům, ale i o konečně získanou identitu.
Na šikmé ploše
Růžena Petříková poslala adoptovaného syna na střední vojenskou školu. Přes odpor k vojenskému drilu našel v armádě jistý domov, ale kvůli nesouhlasu s invazí vojsk Varšavské smlouvy musel armádu opustit - oficiální důvod: problémy s alkoholem. Matka nejdříve pomáhala Zdeňkovi zajistit protialkoholickou léčbu, ale posléze ho nechala svému osudu. Od poloviny sedmdesátých let se Petřík propadá do sociálního suterénu, ale přesto se žení a má dceru.
Manželství ale dlouho nevydrželo - rozpadlo se, když bylo Gábině Petříkové devět let. „Bylo mi asi sedm, osm let, když jsme byli v Lidicích s tátou. Ale nebudu o tom mluvit. Já už o tom nechci mluvit,“ neskrývá emoce. Až z informací bývalé manželky vychází najevo, že tělo Zdeňka Petříka našli policisté v prosinci 1998 v kanále blízko místního obchodního střediska. Tělo bylo již ve značném stadiu rozkladu a pravděpodobná doba smrti se shoduje s posledními informacemi o Petříkově pohybu na konci roku 1997.
GALERIE
Vypálení Lidic