Praha - Do Prahy zavítal světoznámý matematik Elijahu Rips. Jeho jméno neznají jen příznivci této vědy: v roce 1969 se ještě coby lotyšský student matematiky pokusil upálit. Chtěl následovat Jana Palacha a protestovat tak proti okupaci Československa. Kolemjdoucí ho ale uhasili. Skončil ve vězení a putoval do psychiatrické léčebny. Po propuštění na svobodu se dostal do Izraele, kde dokončil studia matematiky a získal doktorát. České televizi v rozhovoru popsal pohnutky, které ho k činu vedly.
Těžší bylo rozmotat plakát než škrtnout sirkou, říká následovník Palacha
Následovník Palacha: Těžší bylo rozmotat plakát, než škrtnout sirkou (zdroj: ČT24)
Co vás tehdy jako 21letého mladíka přimělo k tomu, že jste následoval Jana Palacha?
Jako student jsem byl v létě 1968 na vojenském cvičení v Kaliningradu. A už tehdy bylo hmatatelně cítit, jak armáda chtěla vyrazit do Prahy „regulovat“ vzájemné vztahy. Nás studenty poslali zpět do Rigy a armádní jednotky, u kterých jsme byli, se vypravily na invazi. Předtím, v době pražského jara, jsme prožívali obrovské nadšení. Viděl jsem, jak každý obyvatel Rigy září. Jenže pak začali všichni opět chodit s pohřebními výrazy. Všichni věděli, že se nedá nic dělat. Nálada byly velice špatná a nebylo jak ji vyjádřit. V lednu 1969 jsme se dozvěděli o Palachovi. V sovětském tisku nic nebylo, ale na zahraničních rozhlasových stanicích ano. Podrobnosti jsme sice neznali, ale věděli jsme o tom. Byl to velmi významný moment a stimulující informace, vědět, že ještě zůstaly jakési jiskry protestu.
Rozhodnutí obětovat se za svobodu musí být velmi těžké…
Bylo lehčí představit si, že zemřu, než si představit, že bych šel na demonstraci a večer bych se dostal do rukou těch, kteří byli u moci. Těch osm statečných, kteří vyšli na Rudé náměstí v Moskvě, věděli, že se domů už nevrátí. Myslím, že byli mnohem odvážnější. O tomhle protestu jsem ale tehdy nevěděl. (Jednou z protestujících byla i nedávno zesnulá disidentka Natalija Gorbaněvská - více najdete v tomto článku).
Svěřil jste se někomu se svým plánem?
Nikomu jsem to neříkal, to by zabránilo úspěchu.
Sbíral jste dlouho odvahu zapálit sirku?
Když jsem šel k Památníku svobody, měl jsem bundu zevnitř politou benzinem, sirky a protestní plakát zabalený do papíru. Nejtěžší bylo rozmotat ten plakát. Když jsem to udělal, věděl jsem, že jsem překročil mez a dostal se do konfliktu s tehdejší mocí. Už nebylo návratu. Škrtnout sirkou, to už mi pak přišlo jednodušší… Následující okamžiky si nepamatuji. Řekli mi, že kolem mě byli lidé, kteří mě uhasili. Popáleniny jsem neměl rozsáhlé, pouze na rukách a krku. Ale cítil jsem, že dav lidí okolo mě je nepřátelský… najednou se objevil člověk v civilu a okamžitě mě zatkl.
Co se dělo pak?
Nejprve mě vezli do sídla ministerstva ochrany veřejného pořádku a pak už do tzv. rohového domu, což je sídlo KGB. Pak mě odvezli do rižské psychiatrické kliniky na oddělení pro sebevrahy a tam mě dali na uzavřené oddělení. Když jsem přijel, tak mi vrátný umožnil, abych si zavolal domů. Za to ho pak propustili. Druhou věc, kterou bych rád zmínil, je ten nejdražší a nejlepší bonbon, který byl v sovětských časech k sehnání. Když jsem se ráno probudil, našel jsem ho pod polštářem. Někdo mi ho tam musel dát.
Elijahu Rips (*1948)
Narodil se v Rize v židovské rodině učitele matematiky. Byl prvním žákem základní školy v Lotyšsku, který se zúčastnil Mezinárodní matematické olympiády. Po škole studoval v Rize na Matematicko-fyzikální fakultě, kam ho přijali již jako patnáctiletého. Zabýval se především algebrou pod vedením profesora Borise Plotkina.
Čin Jana Palacha ho inspiroval k vlastnímu protestu. Vyrobil si jednoduchý plakát s nápisem „Protestuji proti okupaci Československa“, napsal dopis na rozloučenou a 13. dubna 1969 se u Památníku svobody v centru Rigy polil benzinem a zapálil. Kolemjdoucí jej ale rychle uhasili, takže utrpěl jen lehké popáleniny na krku a na rukou. Ihned byl zatčen KGB.
Po půlročním věznění skončil v psychiatrické léčebně kvůli údajné schizofrenii. Personál se k němu choval vstřícně, mohl dokonce v rámci možností pokračovat ve své matematické práci. Profesora Plotkina kvůli Ripsově činu vyhodili z univerzity.
Po dvou letech se Rips dostal na svobodu a na nátlak mezinárodní matematické obce mu bylo umožněno vystěhování. V Izraeli se zapsal na Hebrejskou univerzitu, dokončil studia matematiky a v roce 1975 získal doktorát.
(Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů)
Ruští občané mají pocit znovunabyté moci - a to je děsivé, myslí si Rips
Na události před 45 lety vzpomínal Rips i během včerejší debaty ve zcela zaplněném sále Knihovny Václava Havla. Diskuse se točila i kolem současného Ruska. Na dotaz, zda se podle něj věci v této zemi mění, odpověděl v narážce na vývoj kolem Ukrajiny a Krymu: „Mění se, ale zůstávají stejné.“ Ripse daleko více než samotná osobnost ruského prezidenta Vladimira Putina překvapuje či téměř děsí, jak se k jeho činům a prohlášením staví běžní ruští občané, jak se cítí být posilováni jakousi znovunabytou mocí.
Rips přijel do Prahy poprvé před pěti lety v roce 40. výročí svého činu na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Od tehdejšího premiéra Mirka Topolánka převzal čestnou plaketu.