Praha – Čtvrtstoletí starý památný projev Miloše Jakeše se stal symbolem bezradnosti a úpadku režimu nejen svým obsahem, ale také formou. Právě svérázné vyjadřování z úst tehdejšího nejmocnějšího muže KSČ už záhy po zveřejnění bavilo a baví dodnes. Podle lingvisty a odborníka na jazykový projev Alexe Röhricha v sobě spojilo zvláštní kouzlo nechtěného – výjimečné spojení naučených frází a oficialit s téměř „lidovou“ improvizací.
Jakešův Červený Hrádek jako řečnické unikum
GALERIE
videogallery_458352
Jakešovy dnes už legendární pasáže o „přestavbách“ a „milých holkách“, pronesené před 25 lety, byly určeny úzkému kruhu spolustraníků a neměly uniknout na veřejnost. Nutno dodat, že oficiální výstupy Jakeše pro média se od památného výstupu taktéž poněkud lišily. Ten z Červeného Hrádku ale vynikal spojením takřka neslučitelného – bodře lidového vyprávění a klasického normalizačního ptydepe.
„Byla to taková kombinace obého. V jedné části můžeme zřetelně slyšet právě ty floskule, opakování naučených celých frází. V lingvistice tomu říkáme petrifikované výrazy,“ zmiňuje Röhrich. Vyprázdněné oficiality ale záhy Jakeš proložil velmi adresnými výrazy. „Ta improvizace je právě to prapodivné hybridní spojení vyprávěnek starého zbrojnoše a naučených frází,“ dodává.
„…No a co bych chtěl ještě zdůraznit. Samozřejmě o tu úroveň politického myšlení musí mít zájem ta naše strana a musí mít zájem celé to hospodářské vedení – je to hospodářské vedení socialistického státu a musí je pomoct řešit, to hospodářské vedení i příslušné státní orgány…“
„…Ze západu na nás útočí. Kamkoliv člověk přijde, i některé socialistické země, různí ti lidé, kteří jsou na takových revizionistických pozicích, no, Dubček…, řeknou prostě, no, Dubčeka zlikvidovaly tanky. Jaký tanky zlikvidovaly Dubčeka? Osm měsíců byl u moci po vstupu vojsk. A protože se ukázalo, že není schopen uklidnit tu společnost, najít východiska, no tak ho ta strana sesadila jako neschopnýho člověka. Demokraticky ho sesadila. A také ho demokraticky zbavila členství ve straně – podle stanov strany. Tak kdo? – strana ho zbavila, protože nebyl schopen, bych řekl, řešit ty problémy…“
GALERIE
Miloš Jakeš autor: Ondřej Němec, zdroj: ISIFA/LN
K nejznámějším řečnickým přehmatům patří nechtěná záměna brojlerů a bojlerů, na druhou stranu však jazykovědec upozorňuje na správné použití cizích výrazů na mnoha jiných místech. „Těch příkladů jsem tam napočítal mnoho a byl jsem skoro až překvapen, že je použil správně, což mohlo souviset s tím, že to měl naučené,“ zmiňuje expert.
Alex Röhrich, lingvista:
„Typické jsou nesprávné vazby. Bylo zcela zřejmé, že jakmile se dostal (Jakeš) k souvětí delšímu než dvě věty, tak se v tom souvětí ztratil. Ta směska nepřipraveného a naučeného už začala velmi brzy. Časově bych to specifikoval tak do páté minuty proslovu a vzhledem k tomu, že ten projev trval hodinu deset minut, tak už to bylo poměrně záhy. Tam už se zčásti vracel k floskulím a zčásti mluvil nepřipraveně, improvizovaně, což mělo za následek to, že projev jednoduše nebyl soudržný.“
Neustále omílané výrazy hraničící s administrativním balastem byly podle Röhricha nejčastěji snahou zakrýt to, co se politici zdráhali říct naplno. Druhou možností pak mohla být přímo jazyková manipulace a přesvědčení veřejnosti o vlastním názoru - politické vyjadřování přitom takto funguje vlastně dodnes. „Každá doba má svou ideologii. Neexistuje doba bez ideologie a ta ideologie se projevuje v jazyce, a to pozitivně i negativně. Koneckonců současní politici nedělají nic jiného, než že přesvědčují lidi o své pravdě. I oni používají fráze a floskule, které jsou pro běžného smrtelníka dekódovatelné jinak, než oni myslí,“ dodává jazykovědec.
„…Ceaușescu na té poradě teď v Rumunsku tam mluvil o někerých svých problémech a varoval tam na některých otázkách, že on, tak jak dřív byl takovej nacionální a všechno po svým, tak dnes vlastně je zas příliš internacionální, aby žádal, abychom to dali zas nějak dohromady, abychom prostě postupovali jednotně…“
„Krátce řečeno, jejich cílem je jeden, že odmítnout vedoucí úlohu strany, požadovat pluralistický politický systém, tedy více stran, které nepracují na bázi Národní fronty, který bojujou o politickou moc – určitý odnárodnění chtějí a samozřejmě chtějí rehabilitaci. Chtějí se vrátit do politiky: Dubčekové, Císařové, Hájkové a další.“