Slavnosti Rudého práva v roce 1989 se lišily od obvyklého rámce. „Většinou probíhaly tak, že nějaký soudruh vystoupil s politickým projevem a potom následovalo kulturní vystoupení. Ale v roce 1989 nebylo možné nereagovat na určité jevy. Dokonce už samo Rudé právo odpovídalo na otázky, protože vybranými tématy chtělo vyrazit hlavní zbraně opozici, která je probírala,“ přiblížil historik Pavel Suk.
Objevovaly se tu otázky, jako „Co soudíte o politickém vývoji v Maďarsku a Polsku?“, nebo zda se uvažuje o zavedení alternativní vojenské služby, proč se nepostupuje přísněji proti otřesnému chování některých fanoušků Sparty, proč Rudé právo nezveřejnilo petici Několik vět nebo také proč proti iniciátorům vede kampaň.
Rudého práva vycházelo přes milion výtisků
V roce 1989 vycházelo Rudé právo v nákladu více než milionu výtisků. Protože ho neodebírali pouze lidé, ale také pracoviště, prodával se celý náklad. „Oproti dnešním formátům novin vycházelo v takzvaném světovém formátu, což znamenalo formát A2,“ připomněl historik.
Historik Pavel Suk o Rudém právu
Vedle Rudého práva vycházely i tituly dalších politických stran Národní fronty jako Svobodné slovo, Lidová demokracie i poměrně oblíbený deník Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) Mladá fronta. Existovala také krajská periodika. Šlo o nedostatkové zboží, které se zřídka dostalo až na pult. „Šlo o takzavně podpultové zboží, jedním z nejoblíbenějších titulů byly Květy, pro dětské čtenáře ABC nebo Čtyřlístek, čtrnáctideník Kino… Na to jste museli mít v trafice známé, aby vám to schovali,“ podotkl Suk.
Rudé právo představovalo ústřední tiskový orgán strany. Jeho první číslo vyšlo už 21. září 1920 a v socialistickém Československu se tento den slavil jako Den tisku, rozhlasu a televize.