Děčín - V Jiřetíně pod Jedlovou se nachází jediný azylový dům, který poskytuje zázemí mentálně handicapovaným matkám i s jejich dětmi, a to na dobu delší než jeden rok. Až do letošního jara byly všechny klientky domova spokojené, tehdy se ale nečekaně změnilo vedení a tím i poměry v Domově sv. M. Magdalény. V Jiřetíně pod Jedlovou natáčeli Jan Reinisch a Filip Novák.
Poprask v azylovém domě: S novým vedením přišly i nové pořádky
Domov sv. M. Magdalény založila před dvaceti lety Hana Venturová pod záštitou Diecézní charity Litoměřice spolu se svými spolupracovnicemi. Klientky zde mohou zůstat tak dlouho, jak bude potřeba, na rozdíl od běžných azylových domů, které umožňují pobyt nejvýše po dobu jednoho roku. „My jsme se zaměřili na pomoc a podporu maminkám, které už vlastně pro to své postižení nedokázaly obstát ani v běžném azylovém domě,“ vysvětluje Hana Venturová. Podle jejích slov je základní myšlenkou azylového domu to, aby duševně handicapované matky mohly naplnit svou základní roli, totiž pečovat o své děti. Jiřina Špičková, místní speciální pedagožka, pak dodává: „Důležité je i to, aby děti měly možnost vystudovat, projít základním školstvím. Aby nemusely stále školy měnit a navazovat nová přátelství, nové kamarádské vazby.“
Jednou z klientek Domova je i Hana Pancová. Po dětské mozkové obrně je mimořádně důvěřivá. Společně s ní Domov obývá také její patnáctiletá dcera Šárka, která je velmi bystrá a talentovaná. Než přišly do Jiřetína, žily ve strašných podmínkách. Teď je jejich život mnohem klidnější. „Určitě si přijdu sebevědomější a mám nějaké místo bezpečí, což, myslím, není zas tak lehké si nějak utvořit. Takže nejvíc mi tohle místo dalo bezpečí,“ popisuje Šárka, která teď studuje na ústeckém gymnáziu.
Do domova přišlo nové vedení a zakladatelka podala výpověď
Letos na jaře ale nastaly v domově velké změny. Ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková se totiž rozhodla dosavadní dvacetileté fungování Domova zkvalitnit. „Ve všech našich střediscích nastavujeme služby, aby odpovídaly zákonu o sociálních službách a aby samozřejmě byly v souladu se zákoníkem práce. To znamená, aby někteří zaměstnanci nebyli přetěžovaní, někteří zase třeba nesplnili počet hodin. Musíme mít podklady a fakta. Nedá se jenom říct, že se strašně hezky staráme o maminky, ale musíme taky mít něco podložené, co se dělá, jak se to dělá, jakým způsobem,“ vysvětluje Růžena Kavková. Hana Venturová podala letos v létě výpověď, stejně jako další čtyři její kolegyně. Nesmířily se s novým šéfem, sportovním trenérem Milanem Šínem, dosazeným právě paní Kavkovou. Zavedl totiž v domově zcela nový styl, který se jim nelíbil.
„Každý den chodí po pokojích a kontrolují. Koukají třeba i do lednice,“ posteskne si Hana Pancová. Milan Šín totiž zvolil oproti shovívavému a laskavému přístupu předchozího vedení odlišný styl. „Priorita samozřejmě je výchova dětí, nastavení nějakých podnětných situací, práce s kázní, s pravidly… A myslím, že sportovní trénink je na tohle suprový,“ říká Milan Šín o své metodě práce s klienty. „Naše děti totiž, ale i maminky mají problémy s přechodem do normálního života v tom, že nejsou schopné dodržovat nějaká pravidla. Protože ony věděly, že naši sociální pracovníci jsou tak empatičtí, že pochopí to, že přijdou pozdě o půl hodiny, o hodinu, ale když potom jdou do normálního života, tak je to tam všechno jinak.“
- Sport se tak v domově stal takřka denním chlebem. Nový vedoucí děti například zapojil i do běžných sportovních kroužků ve Varnsdorfu a Jiřetíně. „Já v pondělí mám florbal, v úterý volejbal, ve středu zumbu, ve čtvrtek zase volejbal a v pátek cyklokroužek,“ popisuje Věrka, jedno z místních dětí. Předtím prý kroužků měli jen pár.
Podle bývalých pracovníků Diecézní charity Litoměřice se podobný postup ředitelky Kavkové opakoval již v několika jiných zařízeních, která charita provozuje. Šlo o domovy v Děčíně, Sobotce nebo třeba České Lípě, všude byl prý scénář úplně stejný. Napřed přišly pomluvy o jejich špatné práci a potom spěšné odvolání ředitele, doprovázené rozsáhlými personálními změnami.
Poprask v azylovém domě (zdroj: ČT24)
Opatření byla prý nutná, tvrdí mluvčí biskupství
Ředitelka Kavková tak například vytýkala pracovnicím Domova sv. M. Magdalény, že s klientkami navázaly příliš silný citový vztah. „Bez lidského vztahu ani sociální služba nejde, protože pak jsem jenom někým, kdo má moc, a strašně snadno se sklouzne k tomu, že nerespektuju důstojnost uživatele sociální služby,“ hájí svůj přístup bývalá vedoucí domova. Ona i její kolegyně se pokoušely podávat informace o dění v zařízení na biskupství, to ale podle mluvčí zcela stojí za ředitelkou diecézní charity Kavkovou: „Můžeme všechny ujistit, že provedená nutná opatření i s nepříjemnými následky byla učiněna ve prospěch projektu v Jiřetíně. Dodržování pravidel je podmínkou jak dobrého fungování organizace, tak dobrého využívání finančních prostředků získávaných z nejrůznějších fondů a grantů i od jednotlivých dárců.“
Klientky Domova jsou z nového vedení nervózní, nevědí totiž, co mají čekat. Kromě toho se jim stýská po paní Venturové, protože si díky své duševní labilitě k ní vytvořily citové pouto.