New York - Německá vzducholoď LZ 129 Hindenburg patřila v polovině 30. let minulého století mezi technické zázraky světa. Bezmála čtvrt kilometru dlouhý kolos nabízel všemožný komfort až sedmi desítkám cestujících, které byl schopen přepravit prakticky kamkoliv na světě. Černým dnem, který měl pro vzducholoď fatální následky, se stal 6. květen 1937, kdy Hindenburg krátce před přistáním v americkém Lakehurstu zachvátil požár. Neštěstí připravilo o život 36 lidí. Katastrofa LZ 129 oblétla ve formě fotografií a filmových záběrů celý svět. Zkáza „Titanicu nebes“, jenž byl považován za vrcholné technické dílo své doby, předznamenala konec éry vzducholodí.
Co se tehdy na letecké základně v americkém Lakehurstu stalo, je poměrně dobře zdokumentováno díky řadě očitých svědků a filmovému štábu, který přistání natáčel. V okamžiku, kdy se vzducholoď v malé výšce přibližovala ke kotevnímu stožáru, vyšlehl v zadní části trupu plamen. Požár rychle zachvátil záď stroje, který začal nekontrolovatelně klesat k zemi ocasem napřed. Ještě než Hindenburg dopadl na přistávací plochu, byl už celý v plamenech.
V ohni přišlo o život 13 cestujících, 22 členů posádky a jeden člen pozemního personálu. Jako zázrakem nehodu přežilo 62 osob, jež se v době nehody nacházely na palubě.
Přesná příčina neštěstí je dodnes předmětem dohadů. Jak už to u podobných katastrof bývá, objevila se záhy teorie o spiknutí, jehož cílem bylo ranit německou hrdost. Důkazy pro toto tvrzení však nejsou příliš přesvědčivé, což platí i pro hypotézu, že vzducholoď zapálil úder blesku. Jako nejpravděpodobnější viník se proto jeví výboj statické elektřiny mezi kostrou a obalem vzducholodi.
Neuvěřitelný komfort pro cestující - sprchy, promenáda i kuřácký salon
Obrovský stříbřitý doutník se k prvnímu testovacímu letu vznesl počátkem března 1936, načež byl slavnostně předán do služby u společnosti Deutsche Zeppelin-Reederei. Po úvodním turné po německé obloze, které mimochodem skvěle posloužilo nacistické propagandě, se Hindenburg koncem března 1936 vydal na svůj první transatlantický let.
Přestože kostru vzducholodi vyrobila společnost Luftschiffbau Zeppelin z mimořádně lehké slitiny hliníku, bylo třeba bezmála 200 000 metrů krychlových nosného plynu, aby se dvousettunový obr udržel ve vzduchu. Původně se počítalo s tím, že k tomuto účelu poslouží helium; kvůli americkému embargu ale musel být tento vzácný plyn nahrazen výbušným vodíkem.
Vzducholoď nesoucí jméno zesnulého říšského prezidenta Paula von Hindenburga překonávala svými parametry vše, co bylo do té doby v oblasti letecké techniky vyrobeno. V trupu o průměru 41 metrů byly ve dvou podlažích umístěny kabiny cestujících, kteří měli k dispozici mimo jiné sprchy, společnou jídelnu, promenádu a poněkud překvapivě i kuřácký salon.
