Berlín - O vítězství Angely Merkelové v německých parlamentních volbách téměř nikdo nepochybuje. Odchod FDP z bavorského zemského sněmu ovšem potvrdil, že její CDU/CSU nemůže s liberály do spolkové vlády příliš počítat. Kancléřka ani není svolná k tomu, aby příznivci konzervativců v zájmu zachování nynější koalice vypomohli svými hlasy slábnoucímu menšímu partnerovi. Jako nejpravděpodobnější se proto jeví velká koalice křesťanských demokratů a sociální demokracie. S povolební matematikou ale nakonec ještě může zamíchat skupina dosud nerozhodnutých voličů, kterých je u našeho západního souseda více než čtvrtina. K volebním urnám půjdou Němci tuto neděli 22. září.
Nedělní volby v Bavorsku zcela ovládla CSU. Necelých 48 procent hlasů zajistilo konzervativcům vedeným Horstem Seehoferem většinu v zemském sněmu a možnost sestavit jednobarevnou vládu. Jednoznačný triumf sesterské strany CDU podle všeho silně povzbudí pravicové voliče do nadcházejících spolkových voleb.
Bavorské výsledky ale zároveň Angelu Merkelovou příliš těšit nemohou; potvrdily obavy z oslabující pozice liberálních svobodných demokratů (FDP), se kterými kancléřka plánovala po volbách znovu sestavit spolkovou vládu. Před pěti lety v nejbohatší spolkové zemi získala FDP osm procent a vytvořila společně s CSU zemskou koalici, o víkendu se do bavorského parlamentu vůbec nedostala.
Volební debakl ale přitom může tradičnímu koaličnímu partnerovi, jenž se může pochlubit častější účastí na spolkových vládách než jakákoliv jiná německá strana, paradoxně na celostátní úrovni pomoct. Německá média totiž očekávají, že část voličů CDU/CSU, kteří si jsou vědomi síly konzervativního bloku, může dát „ze soucitu“ jeden ze svých dvou hlasů (podrobněji viz rámeček) právě liberálům, aby tak zachránili pokračování středopravicové koalice či alespoň setrvání FDP v Bundestagu. Strana založená v roce 1948 a v Německu považovaná za jednu z opor tamní poválečné politiky se v posledních měsících pohybuje na hranici volitelnosti. Podle zářijového průzkumu agentury INSA by ze Spolkového sněmu dokonce vypadla.
Německé hlasování: Jedny volby, dva volební lístky
V Německu funguje smíšený volební systém, kde je část parlamentu obsazována na základě většinového systému a druhá část na základě poměrného systému. Voliči tudíž ve volbách disponují dvěma hlasy. „Prvním“ volí většinovým způsobem konkrétního místního kandidáta (v rámci svého volebního obvodu) a „druhým“ hlasují na celonárodní úrovni pro politickou stranu. Němci díky tomu mohou hlasovat zároveň pro dvě rozdílné strany. Aby politická strana mohla vstoupit do Bundestagu, musí získat alespoň 5 procent hlasů v poměrné části. Až poté se pro ni započítávají hlasy z lokální, většinové části.
A zdá se, že zoufalí předáci FDP na tato očekávání v posledních dnech před volbami celkem sázejí. Veřejně k tomu už voliče začali vyzývat. Generální tajemník Patrick Döring hned v pondělí prohlásil, že by od voličů bylo „velice chytré“, pokud by současné koalici pomohli „podporou silného konzervativního kandidáta na lokální úrovni a poté vhozením druhého hlasu pro FDP.“ Člen předsednictva strany a lídr FDP na severu Německa načrtl plán Svobodných demokratů pro předvolební finiš: „Vysvětlíme lidem, že dává smysl rozdělit hlasy, pokud chtějí pokračování středopravé koalice.“
Lakomá kancléřka
Že dokážou němečtí pravicoví voliči tímto způsobem taktizovat, ukázaly lednové zemské volby v Dolním Sasku. Už tehdy FDP hrozilo, že se nedostane do sněmu druhé největší spolkové země. Pak ale zhruba 100 tisíc voličů poslechlo výzvy dolnosaského premiéra Davida McAllistera (CDU) a vhodilo lístek pro tamní liberály. Ti také získali překvapivých 9,9 procenta. Jediným problémem však bylo, že tato „výpomoc“ významně oslabila zisk samotné CDU. Ačkoliv tedy Merkelové strana zvítězila, na vytvoření zemské koalice s FDP to McAllisterovi nestačilo. Na severozápadě Německa tak nyní vládne rudo-zelená koalice SPD a Zelených.
I tento „zlý sen“, jak dolnosaské volby označil německý tisk, může být jedním z důvodů, proč se nyní není Angela Merkelová ochotná se svými koaličními partnery dělit. Jak upozornil týdeník Spiegel, kancléřka příznivce CDU sama aktivně přesvědčuje, aby neudělali podobnou chybu jako v lednu a nedávali druhý hlas FDP. „Oba hlasy pro CDU,“ připomíná Merkelová voličům v televizním spotu.
Navíc v nejnovějších průzkumech CDU/CSU oproti předchozím týdnům mírně oslabila. Ještě v polovině července institut Forsa odhadoval zisk konzervativního bloku na 41 procent (jiné průzkumy až 42 procent), v nejnovějším šetření z minulého týdne klesla kancléřčina unie na 39 procent. V tomto kontextu Merkelové a jejím spolustraníkům více klidu jistě ani nepřidává „tradice“ dvou posledních parlamentních voleb. Přestože koalice CDU/CSU podle očekávání obě hlasování ovládla, v obou případech získala o několik procent méně hlasů, než jí přisuzovaly předvolební průzkumy.
Velká koalice se blíží každým dnem
Křesťanští demokraté přitom budou potřebovat každý hlas. Už příští týden, po uzavření volebních místností, může šéfka CDU zahájit debaty se sociálními demokraty o velké koalici a každý poslanecký mandát navíc může její vyjednávací pozici proti Peeru Steinbrückovi posílit. Vznik velké koalice se podle odborníků i německých novinářů rýsuje každým dnem stále reálněji. Napovídá tomu nejen očekávané odpadnutí FDP, ale i pokračující ideologický rozkol mezi konzervativci a stranou Zelených (tzv. černo-zelená koalice). Mnoho jiných variant než velká koalice s SPD se tudíž budoucí vítězce Merkelové nenabízí.
Pro lídry dvou nejsilnějších stran, kteří se nejen v soukromí navzájem oslovují křestním jménem, by společné vládnutí nebylo žádnou novinkou. V letech 2005-09 totiž spolu CDU/CSU a SPD velkou koalici vytvořily. Steinbrück tehdy dělal kancléřce Merkelové ministra financí a německá média této dvojici přezdívala „tým snů“, kterému se bez větších škod podařilo Německo provést mezinárodní finanční krizí.
Voličům by přitom takový formát vůbec nevadil. Podle průzkumu, který nechal zpracovat týdeník Focus, si obnovení koalice dvou největších německých stran přeje 26 procent voličů. To je mimochodem dvakrát tolik než poměr lidí favorizujících pokračování stávající vládní sestavy CDU/CSU a FDP.
Steinbrückovy neblahé vzpomínky
Opětovné formování velké koalice, kterou Německo od druhé světové války zažilo jen dvakrát (vedle Merkelové kabinetu v polovině 60. let za kancléře Kurta Kiesingera), ovšem nemusí být snadným procesem. Merkelová sice tuto variantu nikdy neodmítla, Steinbrück zatím ale nechce o paktování s úhlavní soupeřkou ani slyšet.
Patrné to bylo i během jediného televizního duelu na začátku září. Sociálnědemokratický lídr zde opakoval, že on sám by do potenciální velké koalice nevstoupil. Naopak kancléřka si podle mnohých komentátorů i přes svou deklaraci věrnosti FDP nechala zadní vrátka otevřená. Tvrdila, že na rozdíl od SPD by nejednala čistě na základě stranických úvah. „Země je vždy na prvním místě,“ konstatovala.
Ze strany SPD se ale může jednat spíš o rétorické cvičení směřované k levicovým voličům. V předvolební kampani – ačkoliv to mají ve svém programu – už například potichu přestali prosazovat zvyšování daní bohatým. Předseda strany Sigmar Gabriel (Steinbrück je „pouhým“ kandidátem na kancléře) dokonce nedávno připustil, že v případě vítězství může strana německé daně dokonce snížit. Své příznivce by si SPD asi příliš nerozhněvala, pokud by se podílela na levicových tématech, jako je plošné zavedení minimální mzdy či regulace nájemného, jež má v programu CDU/CSU.
Přesto lze nechuť sociálních demokratů k velké koalici vzhledem k „historické“ zkušenosti, kterou si odnesli z předchozího spojenectví s CDU/CSU, pochopit. V minulých volbách v roce 2009 totiž na společné vládnutí s pravicí doplatili hlavně oni. Zatímco Merkelová zvítězila s téměř 34 procenty hlasů, SPD zažila debakl a její výsledek se oproti předchozím volbám propadl o třetinu na historické dno.
Nakonec ale zřejmě nejsilnější levicové straně Německa nic jiného, než nakročení do téže koaliční řeky, nezbude. Přestože se preference SPD v posledních dnech pomalu sunou vzhůru, naděje na povolební spojenectví s programově bližšími Zelenými hatí slábnoucí podpora pro ekologickou stranu. Aktuální preference pod deset procent znamenají pro Zelené nejnižší podporu za poslední roky. Vznik „červeno-rudo-zelené“ trojkoalice připojením postkomunistů z Levice (Die Linke) zase odmítají jak SPD, tak Zelení.
