Jednotky Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) dokončily proces odzbrojení. Dodržely tak půl roku starou dohodu s vládou jako tečku za vleklým konfliktem. Rebelové si ponechali jen dohodnutý zlomek z původně drženého počtu zbraní.
Mise OSN obdržela 7132 zbraní patřících původně levicovým rebelům. Malá část zbraní zůstane na základě dohody s vládou ještě měsíc v rukou FARC, které s jejich pomocí budou zajišťovat bezpečnost 26 „mírových táborů“.
V nich se od února shromáždilo sedm tisíc jejich bojovníků. Rebelové se zde připravují na integraci do běžného civilního i do politického života.
Oznámení o odzbrojení OSN zveřejnila pouhý den před plánovaným setkáním kolumbijského prezidenta Juana Manuela Santose s vůdcem FARC Rodrigem Londoněm přezdívaným Timochenko. Na schůzce v jednom z táborů oslaví ukončení odzbrojovacího procesu.
Odevzdané zbraně by měly být nyní roztaveny a použity při budování mírových pomníků v Kolumbii, sídle OSN v New Yorku a v kubánské Havaně, kde se čtyři roky vedla mírová jednání mezi povstalci a kolumbijskou vládou.
Konec půlstoletí guerillových bojů
Občanská válka v Kolumbii, do níž se zapojily tři desítky povstaleckých skupin a extrémně pravicových polovojenských milicí, si za více než půl století vyžádala životy více než čtvrt milionu lidí. Kromě toho je přes 45 tisíc osob nezvěstných a necelých sedm milionu obyvatel bylo nuceno opustit své domovy.
Kolumbijská vláda a levicoví radikálové z FARC se na ukončení bojů dohodli loni v září po čtyřletých jednáních v Havaně. Dokument ale odmítli voliči v říjnovém referendu. Nelíbilo se jim zejména to, že se někdejší povstalci budou moci účastnit politického života.
To ale zakotvila i nová listopadová dohoda, kterou už vláda voličům k lidovému hlasování nepředložila a kterou schválil jen parlament.
- V listopadu 2012 byly mírové rozhovory zahájeny. Během posledních pěti let se vyjednavačům podařilo dosáhnout dohody v šesti oblastech: pozemkové reformě, zapojení FARC do společné strategie omezení obchodu s drogami, spravedlnosti pro oběti, odzbrojení, budoucím zapojení rebelů do politického procesu a implementaci dohody.
Dohoda završuje konflikt, jemuž od roku 1964 padlo za oběť na 260 tisíc lidí a sedm milionů před ním uprchlo. Dohoda, která byla uzavřena na Kubě, stanoví, že se povstalci vzdají ozbrojeného boje a zapojí se do legálního politického procesu.
Části kolumbijské společnosti ale vadí, že vůdci povstalců si mohou prostřednictvím smlouvy zajistit beztrestnost, i když měli podíl na zabíjení vojáků či civilistů.
Radikálně levicové hnutí FARC, které má v současnosti zhruba 7 tisíc členů, založil v roce 1964 Manuel Marulanda, zvaný Tirofijo (Přesná rána). Vedl je až do své smrti v březnu 2008.
Tehdy mělo hnutí asi 16 tisíc členů a ovládalo zhruba třetinu Kolumbie, zejména jih země. Finance získávalo z obchodu s drogami a prostřednictvím únosů a vydírání.
Boj za ideály marxismu živil hlavně prodej drog
Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (španělská zkratka FARC) vznikly v roce 1964 jako bojové křídlo Komunistické strany a prosazují marxisticko-leninskou ideologii.
Zakladateli guerillové odnože byli drobní farmáři a zemědělci, kteří se spojili ve snaze bojovat proti zvyšující se nerovnoprávnosti. Ačkoliv mají mezi sebou i městské skupiny, v drtivé většině vedli boj mimo velké aglomerace.
Rebelové z FARC fungovali v menších jednotkách, které se však podle potřeby formují ve větší bojové skupiny či regionální „bloky“.
Nad jejich počínáním dohlížela skupina vrchních velitelů, kterých podle zpravodajských služeb není více než deset. Měli na starost také hlavní taktiku bojů.
Jejich nejčastějším terčem byly policejní stanice a armádní objekty. Bojovníci FARC ale často zneškodňovali také ropovody, elektrické spoje nebo mosty. Při incidentech umíralo mnoho civilistů, tisíce jich také milice zajaly kvůli výkupnému.
Podle analytiků patří FARC k nejbohatším povstaleckým skupinám na světě. Kolumbie je jeden z hlavních producentů kokainu a rebelové mají podstatnou část svého příjmu z převážení drog či vybírání peněz, které de facto ilegálně fungují jako clo.
