Je známé jako „město stanů“ a poskytuje zázemí účastníkům pouti v Mekce. Ohromný areál Míná sice stojí ve stínu Velké mešity, pro miliony lidí ale představuje neocenitelnou službu - třeba tím, že všech sto tisíc přístřešků je vybaveno klimatizací. S blížícím se muslimským svátkem vláda před několika týdny dokončila výměnu třetiny z nich.
Bílé celty kam až oko dohlédne. Původně si poutníci nosili své, v 90. letech se ale vláda rozhodla vybudovat stálé stanové pásmo podle jednotného vzoru. Každý z nich má rozměry osm krát osm metrů a je vyrobený ze směsi sklolaminátu potaženým teflonem – kvůli odolnosti vůči požáru.
Právě oheň totiž několikrát zachvátil údolí v době, kdy si každý poutník přinášel svůj dočasný příbytek. Když při masivním požáru v roce 1997 zemřelo 350 lidí, vládě došla trpělivost a nechala vybudovat žáruvzdorné stany.
Kvůli orientaci i bezpečnosti je záplava stanů rozdělena do několika táborů. Ty jsou navzájem odděleny zdí a podélnými chodníky. V každém z těchto táboru je k dispozici kuchyň, koupelna, záchody a buňky na omývání.
Každý stan má svůj vlastní barevný kód podle země a číslo. Všichni poutníci by měli mít odznak se stejnými údaji pro případ, že se ztratí. V záplavě desítek tisíc navlas stejných stanů totiž není něco takového příliš těžké.
Ohromná ubytovací kapacita je ale využita jen několik dní v roce, což vadí mnoha světovým politikům vzhledem k současné migrační krizi. Zatímco někde se na pomoc utrácejí miliony peněz, jinde by hned miliony lidí mohly ihned ubytovat - paradox, nad kterým mnozí státníci kroutí hlavou.
Pouť do Mekky musí podle tradice vykonat alespoň jednou v životě každý muslim, pokud mu to zdraví dovoluje. Věřící, odění do poutního šatu, se během shromáždění ve Velké mešitě modlí a sedmkrát obchází svatyni Ka'ba na nádvoří mešity. Součástí poutního každoročního rituálu je také stání na pahorku Arafat nebo tzv. kamenování satana, které probíhá nedaleko tábora v Míně. Účastníci při něm symbolicky hází kameny na 26 metrů dlouhou zeď.
