Příznivci tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana se v referendu o změnách ústavy dočkali těsného vítězství. Hlasování se odehrálo za výjimečného stavu a rozdělilo Turky nejen v Turecku. V západní Evropě hlasovala turecká menšina většinou pro změny, naopak v Česku usazení Turci se proti posilování pozice tureckého prezidenta postavili. S českými Turky natáčel pro pořad 168 hodin Martin Mikule.
„Obáváme se, že ten nový systém může být zneužitelný. Nemluvím o Erdoganovi… Může přijít někdo jiný, kdo to s Tureckem nemyslí dobře,“ uvažuje Özgür Öztürk, který v referendu hlasoval proti změnám ústavy.
Naopak podnikatel Erol Kaya je se současnou situací ve své rodné zemi spokojen a Erdoganovým návrhům dal svůj hlas: „Zažili jsme horší situace. Teď je v Turecku demokracie plno. Každý může hlásit, co chce, spisovat, kritizovat.“
V Německu, Rakousku, Belgii nebo třeba Nizozemsku hlasovali Turci velkou většinou pro Erdogana. V Česku to ale bylo přesně naopak - skoro 88 procent Turků hlasovalo proti.
Turecká komunita v Česku se ale například s tou v Německu nedá srovnávat. „Jsou jiní, protože většina, která žije v Německu, je pracovní síla. Tady v Čechách jsou ti, co obchodují, co jsou bohatí,“ tvrdí student Okan Akkilič. V referendu hlasoval pro.
V Česku žije podle odhadů přes dva tisíce Turků. Naprostá většina z nich k nám přišla až po roce 1989. Častou kvůli podnikání nebo na kvalifikované posty do velkých firem.
Německých Turků je na milion a půl. Celé početné rodiny tam žijí už od šedesátých let, kdy se do země začali Turci stěhovat jako gastarbeiteři. Ač by se do vlasti už nevrátili, dvě třetiny hlasujících Turků vidí v silném vůdci naději.
„Tito turečtí pracovníci předtím, než přišli do Německa, nežili ve městech, pouze na vesnicích. A pak přišli rovnou do velkých měst jako Berlín, Bonn nebo Hamburg. Tam žili v uzavřených komunitách a nedokázali se dobře integrovat mezi Němci. V Česku ale mají Turci vysoké vzdělání,“ vysvětluje podnikatel Candemir Kocak, jenž hlasoval NE.
Efektivnější vláda pro lidi, věří v pozitivní dopad změn Turci v Česku
Turci, které Erdogan přesvědčil, jsou většinou zklamaní z politických tahanic předchozích vlád. Od silnějšího prezidenta si slibují „větší efektivitu“. „Ano, bude efektivnější, protože demokracie se zmírní. Teď bude efektivnější boj s terorismem,“ věří Okan Akkilič. „Jsou dobří, pracují pro obyčejné lidi, snaží se. Roste ekonomika, roste Turecko,“ zastává se vlády v Ankaře Erol Kaya.
Řada lidí se chystá Turecko opustit
Ti, kteří hlasovali proti Erdoganovi, v něm vidí nástup autoritářského režimu nebo dokonce diktatury. Její některé rysy se v Turecku objevují už teď. „Když se podíváme na turecký tisk, tak velmi složitě najdeme nějaké opoziční názory, což je jeden z prvků demokracie. Svoboda slova v tuto chvíli v podstatě neexistuje. Spousta lidí, kteří veřejně projevili názor, že budou hlasovat pro ne, byla propuštěna. Někteří byli zatčeni,“ tvrdí Češka Kateřina Cakin.
Do Turecka se provdala před pěti lety. Teď je ale rozhodnuta, že se ještě letos vrátí do Česka. „Neexistuje moc lidí, kteří vědí, co bude následovat. Spousta lidí si otevírá zadní vrátka. Myslí na to, že pokud tato země projde změnami, které nejsou slučitelné s demokracií, tak je zde možnost odejít,“ nastiňuje Cakin.
Prezident Erdogan ale tvrdí, že chce demokracii v Turecku naopak posílit. Rád argumentuje prezidentskými systémy v demokratických zemích, třeba v USA. Jenže už samotné volby budou v Turecku jiné. Ty prezidentské i parlamentní se odehrají v jednom dni. Silný vůdce bude mít na veřejné mínění maximální vliv.
„Ve Spojených státech jsou volby zákonodárných orgánů úplně jindy než volby prezidentské. Dokonce zákonodárné orgány se volí několikrát. Tím je pojištěno, že prezident nemůže ten zákonodárný orgán ovlivnit,“ zdůrazňuje rozdíl systémů turkolog Tomáš Laně.
Ústavní reforma začne platit po příštích prezidentských volbách v roce 2019. Z nich patrně vzejde nejsilnější prezident v turecké historii. Recepu Tayyipu Erdoganovi nic nebrání v tom, aby se jím stal právě on. Turecku může vládnout až do roku 2029.
