Hyperinflace ve Venezuele způsobila, že tamní bolívary ztratily svou cenu a s ní i funkci. I za pouliční rychlé občerstvení se platí v dolarech, eurech nebo raději bezhotovostně. Venezuelci vlastní, znehodnocené měně nevěří. Vydělávají na tom ilegální směnárníci.
Pětadvacetiletý Benjamin se oficiálně živí jako inženýr, jeho plat je 30 dolarů měsíčně. Neoficiálně je ale ilegálním směnárníkem, čímž si vydělá 300 dolarů denně. „Vyhýbám se tomu, abych nosil červenou. To je barva chávistů. Nosíme barvy, které vyvolávají důvěru, jako modrou nebo bílou,“ přibližuje taktiku svého obchodování v ulicích Venezuely.
Obchody si domlouvá přes mobil nebo internet. O zákazníky nemá nouzi, hroutící se ekonomika mu hraje do karet. „Dolar je něco pevného, co si můžeš nechat stranou a vědět, že se k nim můžeš vrátit, až bude zapotřebí. Třeba v mé ordinaci stál nájem v prosinci 3 tisíce bolívarů, teď už je to 15 tisíc,“ říká jedna z Benjaminových zákaznic.
Staré stobolívarové bankovky se dají najít i na zemi. „Kdysi měla hodnotu devadesáti dolarů. Teď asi jednu stotisícinu dolaru. Nemá žádnou cenu. Je to smetí,“ vysvětluje Benjamin. Za poslední tři roky vláda seškrtala u bolívaru posledních sedm nul.
Zato americká měna má velkou cenu. I kvůli pěti dolarům si lidé musejí dávat pozor na zloděje. „Pět dolarů, jen si to představte. Tady je to minimální měsíční mzda. A i tyhle peníze lidi těžko dávají dohromady. Žijí s pěti dolary na měsíc,“ říká Benjamin.
Chybí peníze i díly na auta
Potíže mají lidé ve Venezuele i s bankomaty, které plní svou funkci jen občas. Maximální výběr je 500 bolívarů, asi 15 centů. „Před čtyřmi měsíci banky doplnily devizy. A už jim zase docházejí bankovky,“ podotýká Benjamin.
Problémy jsou viditelné i na ubývajícím provozu. „Už nezbyly žádné náhradní díly na auta,“ přibližuje život ve Venezuele Banjamin s tím, že těžké je sehant i nové pneumatiky nebo motorový olej.
