Praha - Hned 13 vánočních skřítků čekají v době Vánoc děti na Islandu. Skřítkové zvaní jólasveinar jim od 12. prosince až do Štědrého dne nadělují dárky a sladkosti do boty připravené na okně. V ostatních severských zemích si vystačí se skřítkem jedním, ať už se mu říká norsky julenissen, dánsky julemanden nebo švédsky jultomten. Tito mužíčci kladou dárky na Štědrý večer pod vánoční stromeček, na němž nesmí kromě svíček a dalších ozdob chybět národní vlaječky.
Dnešní severský vánoční skřítek je spojením komerčního Santa Clause a tradiční postavičky domácího šotka z bohatého skandinávského folkloru. Skřítek, charakterizovaný plnovousem a velkým břichem, v domě často provádí všemožné nezbednosti, proto si ho hospodáři o Vánocích usmiřují trochou rýžové kaše, kterou mu dávají do misky do stodoly.
Dospělí i děti zase v rýžové kaši, servírované na Štědrý den skoro ve všech severských zemích, hledají ukrytou mandli. Šťastlivec, který ji najde, dostane odměnu, například marcipánové prasátko. Další chody vánočního menu se ale oblast od oblasti zásadně liší.
Islanďané si na Štědrý večer obvykle pochutnávají na uzeném skopovém, také však třeba na mase z bělokura, jež dříve bývalo stravou chudých, ale dnes patří k drahým delikatesám. Typické jsou též zdobené vánoční placky z tenkého těsta - laufabraud.
V Grónsku je vánoční pochoutkou kiviak, syrové maso z alky, ponechané několik měsíců „dozrát“ pod kamenem zabalené do tulení kůže, a také mattak, velrybí kůže s vrstvou tuku. Někteří Norové a Švédové si zase Vánoce nedokážou představit bez lutefisk, sušené tresky máčené pro změknutí v louhu. Jinak je ale ve Švédsku typická konzervativnější grilovaná šunka, zatímco v Dánsku pečená kachna nebo husa plněná jablky a švestkami.
Oblasti dále za severním polárním kruhem jsou o Vánocích ponořeny nejen do měkké sněhové peřiny, ale také do věčné tmy. I proto jsou Skandinávci doslova posedlí rozsvěcením svíček, jejichž teplo a světlo kontrastuje s nevlídným počasím venku.
Není divu, že Seveřané o Vánocích příliš nevycházejí z domu a svátky tráví v rodinném kruhu, snad kromě návštěvy mše a zpívání koled v kostele. Pro mnohé to dnes bývá jediná příležitost za rok, kdy na pobožnost zavítají.
