Varšava - Rozkaz ke zřízení židovského ghetta ve Varšavě, ve městě s tehdy největší židovskou komunitou v Evropě, vydal nacistický guvernér Ludwig Fischer 2. října 1940. Na uzavřeném prostoru žilo v následujících letech na půl milionu lidí. Vnitřní správou ghetta byla pověřena takzvaná židovská rada. Jeho vznik byl oficiálně zdůvodněn jako opatření proti šíření nakažlivých chorob. Životní podmínky v samotném ghettu, odděleném od okolního světa vysokou zdí, byly katastrofální. Rozloha ghetta tvořila zhruba 5 procent z celkové rozlohy města. Bylo v něm však soustředěno téměř 40 procent obyvatel Varšavy.
Po vydání nařízení k vytvoření ghetta byli všichni Poláci, kteří v oblasti žili, nuceni se do 31. října vystěhovat. Naopak Židé, kteří žili mimo plánované ghetto se sem museli přestěhovat do 16. listopadu. Tato akce se týkala asi 113 tisíc Poláků a 138 tisíc Židů.
Postupně bylo do ghetta nastěhováno zhruba 450 tisíc osob. Hranice ghetta se několikrát změnily. Později při jeho zmenšování bylo rozděleno na dvě části, na takzvané Velké a Malé ghetto. Spojeny byly pouze dřevěným mostem, jenž přetínal ulici Chłodna na rohu s ulicí Żelazna.
Volné opouštění ghetta bylo zakázáno 26. listopadu 1940. Ghetto bylo postupně obehnáno třímetrovou zdí, i když zpočátku byl na některých místech pouze dřevěný plot. Z vnější strany bylo hlídáno německou ochrannou policií, uvnitř operovala židovská pořádková služba.
Denně na ulicích umíraly stovky lidí
Jeho obyvatelé žili natěsnáni na malém prostoru, trpěli zimou, hladem a nedostatečnou hygienou a byli nasazováni na nucené práce. Rychle se mezi nimi šířily epidemie, denně na ulicích umíraly stovky lidí. Za nepovolené opuštění ghetta či pašování potravin, léků a dalších nebytností hrozila smrt.
Na začátku roku 1942 začali být obyvatelé ghetta deportováni do koncentračních a vyhlazovacích táborů, zejména do blízké Treblinky. V bezvýchodné situaci, poté, co bylo z ghetta odvezeno již přes 250 tisíc lidí, podnikli ti zbylí v dubnu 1943 zoufalý pokus o povstání. Početně mnohem silnějším a nesrovnatelně lépe vyzbrojeným německým jednotkám dokázali hrdinně vzdorovat bezmála měsíc. Po potlačení povstání byl zbytek ghetta srovnán se zemí.
Tisíce dětí v sirotčincích, klášterech a polských rodinách
Méně nápadným odbojem spojeným s ghettem byly akce Rady pro pomoc Židům, podzemní organizace polské exilové vlády, která se snažila ghetto zásobovat, pomáhat Židům k útěku a ukrývat je. Nejznámější jsou akce jejího dětského oddělení organizovaného Irenou Sendlerowou, které z ghetta propašovalo na 2 500 dětí a skrylo je v katolických sirotčincích a klášterech a polských rodinách.
