Týden před svátkem zamilovaných apeluje lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) na výrobce šperků, aby více dbali na to, odkud jejich zlato a diamanty pocházejí. Zaměřili se na třináct největších klenotnických firem, které společně generují víc než 30 miliard dolarů ročně, což je asi 10 procent celosvětového prodeje šperků. Klíčová otázka? Zda firma dokáže vystopovat, odkud přesně se jejich zlato a diamanty na pulty dostávají.
Nejlépe obstála značka Tiffany and Co. Průměrně zodpovědní jsou podle neziskovky Bulgari, Cartier a Pandora. Naopak výrobce hodinek Rolex jejich dotazy úplně ignoroval. Zjistit, odkud který kámen pochází, ale není podle odborníků vždy snadné.
Odborník na diamanty Jiří Hladík upozorňuje, že OSN v rámci takzvaného Kimberleyho procesu sdružuje desítky zemí – hlavním úkolem je dohlížet na to, aby diamanty, které se dostávají na mezinárodní trh, nebyly takzvané krvavé diamanty.
„Víme, že třeba většina růžových diamantů pochází z dolu, který je v Austrálii. U bílých opravdu nevíme, ze kterého dolu pochází,“ řekl Hladík.
Etikou obchodu se v Česku zabývá i brněnská nezisková organizace Na Zemi. Podle Kristýny Hrubanové se o to, odkud zboží pochází a kdo jej vyrábí, zajímá víc než polovina Čechů.
„V prvé řadě bychom se měli snažit spotřebu snižovat. Pokud chceme opravdu zboží koupit, tak bychom se měli samozřejmě zajímat o to, kde a jakým způsobem bylo vyrobeno. Ptát se firem a výrobců, tlačit na ně a motivovat je,“ uvedla Kristýna Hrubanová z organizace Na Zemi.
Symbolem toho, jaká může být skrytá cena šperků, je třeba třináctiletý Richard z Tanzánie. „Jednou jsem kopal a můj kamarád mi říká: Jdi pryč! Tehdy mě to zavalilo,“ říká Richard Paul.
Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch pracují jen v tanzanských dolech tisíce dětí. „Některým je jen osm let. Je to velmi nebezpečná, hazardní práce,“ říká Janine Morna z Human Rights Watch.
Nelidské podmínky při těžbě drahých kamenů nebo zlata přitom nepanují jen v Africe. Děti a nezletilé využívají k práci v desítkách dalších zemí na celém světě. „Mnoho z nich pracuje pod zemí, mnoho z nich pod vodou,“ uvedl Carlos Conde z Human Rights Watch.
Nejde jen o kameny z konfliktních zón nebo dětskou práci, ale i o životní prostředí. V jednom z ilegálních zlatých dolů na Filipínách horninu od kovu oddělují pomocí rtuti, ta pak zamořuje vodu. Dostává se do půdy a rostlin a tím i do potravního řetězce.
