Vztahy Řecka a Turecka jsou dlouhodobě komplikované. Letos uplynulo 100 let od vzájemné výměny půldruhého milionu obyvatel po řecké porážce v turecké válce za nezávislost. Jednou z mála výjimek byla Gökceada, řecky Imbros – největší ostrov Turecka. Místo, které ztratilo původní název a málem i obyvatele.
V Gökceadě bok po boku. Život Řeků na největším tureckém ostrově zažívá renesanci
Život Řeků v Gökceadě zažívá renesanci (zdroj: ČT24)
Ještě v 60. letech minulého století žilo na zmíněném ostrově pět a půl tisíce Řeků. Tlak na ně se ovšem postupně zvyšoval. Jedním z klíčových kroků bylo vyvlastnění půdy, na které Řekové hospodařili. V roce 1970 se zde poprvé ocitli v menšině. „Stát tehdy zaplatil v přepočtu 25 haléřů za metr čtvereční. To byla cena jednoho vejce,“ vzpomínal v rozhovoru pro Českou televizi předseda řeckého spolku na ostrově Dimitri Zorlu.
Řekové se v Gökceadě následně půlstoletí nemohli vzdělávat v rodném jazyce, což se změnilo před deseti lety otevřením školy. Změna je výsledkem úsilí řecké menšiny i přístupu vlády prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
„Jen vrátit se nestačí“
Stelios Berber, předseda asociace pro ochranu a rozvoj ostrova Imbros, konstatoval, že na přelomu tisíciletí klesl počet Řeků na ostrově pod dvě stě. V současnosti jich zde žije více než dvakrát tolik. „Jen vrátit se ale nestačí. Je potřeba se znovu integrovat, zapojit do života, pracovat,“ zdůraznil Berber s tím, že ostrov žije hlavně z turismu a některé Řeky přilákaly zpět pracovní příležitosti.
„Pokud by zde ale nebyla řecká škola, tak bychom se nevrátili. Byla to hlavní motivace,“ doplnil v rozhovoru pro Českou televizi Diamantis Zorlu, který se s manželkou a dvěma dětmi vrátili z Athén do rodiště svých předků v letošním roce.
S výhledem do budoucna zůstávají opatrní. Pro tuto chvíli je ovšem ostrov u Dardanel místem, kde řecký život zažívá renesanci.