Washington – Spojené státy po šestatřiceti letech zveřejní přepis výpovědi bývalého prezidenta Richarda Nixona k aféře Watergate. Federální soud nařídil odtajnit jeho svědectví před velkou porotou. Právě tato aféra, kdy v roce 1972 vnikli do sídla Demokratické strany pracovníci republikánského prezidenta, kteří chtěli v objektu umístit odposlouchávací zařízení, znamenala Nixonův politický konec. Dodnes se jedná o jednu z největších kauz v dějinách žurnalistiky, celá aféra vedla až k rezignaci prezidenta USA.
Soudce Royce Lamberth rozhodl o zveřejnění spisu na základě žádosti historika Stanleyho Kutlera. Podle něj má spis obrovskou historickou hodnotu. Nixon před soudem vypovídal 23. a 24. června 1975, tedy asi deset měsíců poté, co jako jediný americký prezident v historii rezignoval na svůj úřad.
V roce 1972 odhalil noční hlídač komplexu Watergate pětici mužů, které považoval za lupiče. To však byla pouze zástěrka, hlavním důvodem jejich vniknutí do sídla Demokratické strany byla instalace odposlouchávacích zařízení. Během vyšetřování se prokázala spojitost s Výborem pro znovuzvolení prezidenta Nixona, do případu byl zapleten například i šéf rozvědky Bílého domu.
Postupující vyšetřování odhalilo několik zarážejících skutečností. Důležitým byl například nález šeku na 25 000 amerických dolarů 1. srpna 1972, které inkasoval jeden z „lupičů.“ Šek byl vystaven Výborem pro znovuzvolení prezidenta Nixona. Postupně vyšlo najevo, že Výbor rozdělil celkem 89 000 dolarů. Na konci září 1972 pak bylo odhaleno, že šéf Výboru spravoval tajný republikánský fond sloužící k financování diskreditace Demokratické strany. Přestože výbor používal silně nevybíravé prostředky jako špionáž či sabotáže, Nixon byl v listopadu znovuzvolen prezidentem.
O aféru se hojně zajímal tisk, nejvíce odkryli dva novináři The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward. Svojí intenzivní prací a díky svým zdrojům, mezi nimiž figuroval zástupce ředitele FBI, se jim podařilo zjistit, že prezident o celé aféře věděl a snažil se ji utajit. 8. srpna 1974 Nixon rezignoval, jeho nástupce v prezidentském úřadu Gerald Ford mu udělil milost.
Po rezignaci Nixon vypovídal před porotou jedenáct hodin. Třísetstránkový spis byl tajný, o jeho zveřejnění se zasloužili američtí historikové. „Všechno podstatné asi už víme. To, co se můžeme dozvědět nového, jsou drobné nuance, které nemohou zvláštním způsobem korigovat to, co známe. Pro historiky zabývající se případem to ovšem může být zajímavé. Zveřejnění může osvětlit činnost některých osob, které doteď stály v pozadí,“ říká historik Martin Kovář z Ústavu světových dějin FF UK.
