Řecko otevřelo dva nové uprchlické tábory na ostrovech Leros a Kos. V zařízeních placených Evropskou unií je striktnější režim než v těch původních. Vláda v Aténách tvrdí, že je to v zájmu bezpečnosti. Tábory kritizují lidskoprávní organizace, podle nich jsou součástí restriktivní migrační politiky. Stejně jako perzekuce některých běženců a dobrovolníků.
Tvrdá, ale férová, říká Řecko o své migrační politice. Kritici mluví o drakonických trestech
Somálec Abdí Mohammad si na řeckém ostrově Lesbos letos v červnu vyslechl rozsudek na 142 let vězení. Za to, že v Egejském moři řídil člun s dalšími běženci. „Soud dělá pašeráka z někoho, kdo je sám pašován,“ konstatuje obhájce odsouzených běženců Alexandros Jorgolis.
Abdího teď ve věznici mohla navštívit skupina novinářů a europoslanců. Řekl jim, že řízení převzal pod hrozbou násilí ze strany pašeráků, kteří se takto trestům vyhýbají. „Svědci z člunu vypověděli, že není pašerák. Někdo musel kormidlovat, aby se nepotopili,“ uvedl poslanec Evropského parlamentu Stelios Kuloglu.
Vláda v Aténách říká, že její migrační politika je tvrdá, ale férová. Podle kritiků jsou drakonické tresty součástí rostoucího arzenálu restriktivních nástrojů, kterými se – nejen Řecko – snaží běžencům zabránit ve vstupu na své území.
Patří mezi ně i perzekuce dobrovolníků. Ira Seana Bindera spolu se dvěma desítkami dalších lidí policie zatkla před třemi lety. Na šanci obhájit se stále čekají. Soud na Lesbu, který měl případ řešit, se jej vzdal. Kdy proces začne, není jasné. „Roky jsme čekali. Tři a půl měsíce jsme byli ve vazbě a teď musíme čekat znovu. Jen proto, že žalobce není schopný dělat svou práci pořádně,“ říká obviněný dobrovolník Sean Binder.
Právníci obviněných tvrdí, že řecké úřady chtějí dobrovolníky spíše zastrašit a vyhnat z oblasti, aby nemohli pozorovat dění na moři. Většina případů zůstává ve vyšetřovací fázi. Podobná kauza, kterou řecké soudy řešily před třemi lety, skončila osvobozujícím verdiktem.