Washington – Jeden z nevýznamějších amerických vědců si svou slávu získal již během života. Thomas Alva Edison se zasloužil o více než tisíc patentů a přestože ne vždy přišel s nápadem první, díky houževnatosti dokázal proměnit v prakticky použitelnou věc i zdánlivě neperspektivní nápady druhých. Život chudého chlapce z Ohia, z něhož se stal nejopěvovanější vědec své doby, v mnoha ohledech koresponduje s ideou amerického snu. Jeden z nejslavnějších vynálezců průkopnické éry moderního věku zemřel 18. října 1931 v požehnaném věku 84 let. Jeho přínos vědě a technice zůstává dodnes vysoce ceněn.
Malý chlapec, který ve škole v Ohiu vzdělání moc nedal, zato miloval strojky a mašiny. To byl Thomas Edison, jenž si ve 13 letech vydělal jako kamelot u jedné železniční společnosti své první peníze, koupil si průkazku do knihovny a do tajů techniky se začal nořit i po teoretické stránce.
Práce na dráze Edisona sice částečně připravila o sluch, ale zároveň mu dala možnost seznámit se s takovým výkřikem tehdejší techniky jakým byl telegraf. Už jako bohatý muž a celosvětová celebrita často vzpomínal na to, jak se jednoho dne porouchal telegraf, kterým se předávaly informace o cenách zlata. Porucha prý vyvolala paniku, kterou Edison uklidnil tím, že porouchaný přístroj opravil. Za to byl svým zaměstnavatelem povýšen do funkce technika a odstartovala tak jeho kariéra vynálezce.
Thomas Alva Edison:
„Nechci žádnou z obvyklých hraček bohatých mužů. Nechci žádné koně ani jachty - nemám na ně čas. Co chci, je perfektní dílna.“
První Edisonovy patenty se týkaly právě vylepšení telegrafního aparátu. Světlo světa díky němu spatřil telegraf, jenž dokázal přijaté depeše automaticky zaznamenat na papír, nebo systém umožňující přenášet po jedné lince více zpráv najednou. Díky své technické invenci, jež se snoubila s obchodním duchem, získal Edison kapitál, jenž mu umožnil stát se vlastním pánem.
Laboratoři zřízené v Menlo Parku poblíž New Yorku sice k dokonalosti leccos chybělo, právě v ní ale Edison dospěl ke svým nejznámějším objevům. V roce 1877 to byl fonograf, tedy přístroj schopný pořizovat i reprodukovat zvukový záznam. Přístroj, jenž vzbuzoval údiv všude, kde se objevil, zajistil Edisonovi pověst „kouzelníka z Menlo Parku“ a společenské celebrity.
Dva roky po fonografu se Edisonovi podařila další trefa do černého. Po dlouhé řadě experimentů s různými materiály vyřešil problém s mizivou životností prvních žárovek, nad nímž si ostatní vynálezci marně lámali hlavu. Bylo charakteristické, že inkoust na žádosti o patentování vylepšené žárovky ještě ani nezaschl, a Edison už spřádal plány na elektrifikaci Manhattanu a využití elektřiny nejenom ke svícení, ale i topení či vaření.
Jako by chtěl v praxi potvrdit platnost své zásady „jeden menší vynález každých deset dnů a velkou věc jednou za půl roku“, dokázal Edison se svými spolupracovníky rychle vyvinout kompletní systém výroby a přenosu elektrické energie, jenž svými parametry překonával konkurenční řešení.
Válku proudů Edison prohrál
Navzdory pověsti vědeckého génia se ale Edison fatálně zmýlil, když vsadil na stejnosměrný proud, který považoval za bezpečnější a perspektivnější než proud střídavý. V takzvané válce proudů, která se naplno rozhořela ve druhé polovině 80. let 19. století, proti Edisonovi stanul původem srbský inženýr Nikola Tesla či americký průmyslník George Westinghouse. Z boje, jenž se ne vždy vedl v rukavičkách, vyšli jako vítězové zastánci střídavého proudu, který umožňoval přenos elektřiny na velké vzdálenosti a byl celkově praktičtější.
I přes svou porážku si Edison dokázal udržet vysoký kredit až do konce svých dnů. Ty z velké části trávil ve své nové laboratoři ve West Orange, v jejíchž zdech přivedl na svět například alkalický akumulátor či kinematograf. Edison se ale dočkal i hořkého zklamání v podobě neúspěšných a finančně nákladných pokusů o sestrojení elektromagnetického třídiče železné rudy.
