Praha - Tibet není jen ohniskem politických sporů. Pro stále více lidí se jeho duchovní tvář - tibetský buddhismus - stává nově objevenou životní cestou. Své stoupence si buddhismus našel i v křesťansky založené Evropě. V Česku je dokonce přes čtyřicet skupin praktikujících buddhistů.
Na počátku všeho byl SiddhárthaGautama, podle tradice princ královského rodu Šákjů, a jeho znechucení z neustálého koloběhu a touha osvobodit se z utrpení z každodenní existence. Našel cestu, která se vyhýbá všem krajnostem a jako symbol dosaženého probuzení přijal jméno Buddha. V pátém století před Kristem tak vzniká nejstarší univerzální náboženství, které dnes vyznává téměř pět set milionů lidí.
„Buddhismus se sám za náboženství nepokládá, není vlastně teorií. Buddhismus nic nenabízí,“ říká odborník na buddhismus Jan Komrska.
Volnost, rozmanitost škol i 84 000 možných stavů mysli dělá z buddhismu učení, které je svým pojetím velmi vzdálené křesťanství či islámu. I přesto má ale svá pravidla.
„Buddhista by měl věřit ve tři věci: Buddhu, společenství praktikujících a cestu, která vede k probuzení, takzvané buddhistické útočiště. Jsou to ale jen mezníky, koncepty a vodítka, která pomáhají na cestě. Není to víra v tom smyslu, jak o tom mluvíme třeba v křesťanství,“ dodává Komrska.
Mezi několika tradicemi buddhismu, které se liší od Indie přes Čínu až po Japonsko, dal učení svou specifickou tvář právě Tibet. „Tibeťané dali buddhismu něco naprosto unikátního. Buddha vždycky začínal učení tím, jaké je život utrpení, jak z něho vystoupit. Tibeťané ale chtěli pracovat s obrovským potenciálem vitality a radosti,“ vysvětluje Komrska.
Tibetský buddhismus si našel svou cestu i do Evropy. Ve jménu jeho čtyř vadžrajánových škol a v prostředí buddhistických center se desítky lidí navzdory evropské křesťanské tradici staly vyznavači tohoto starého učení.
