Francouzský? Italský? Nebo snad i trochu ruský? Možná i trochu aristokratický a zkrátka jiný než cokoliv kolem. Přímořský Menton. Městečko zahrad a květin. Pro někoho tajné, záhadné a neznámé, pro jiného díky jedinečnému klimatu přívětivě teplé po celý rok. A pro celou Francii už skoro přes sto let proslavené ve spojení s jedním jediným plodem: citrusy.
„Tajná riviéra" Menton má unikátní genius loci. Turistům mířícím na Azurové pobřeží zůstává ukrytý
Možná jste nad ním někdy vysoko v horách projížděli po rušné autostrádě – stejně jako tisíce turistů mířících na Azurové pobřeží anebo v opačném směru do přístavů Savona či Janov. Možná jste dokonce byli „za rohem“ ve zprofanovaném Monaku, gurmánském Nice nebo filmovém Cannes či zbohatlickém Saint-Tropez. A možná vám u všech jmenovaných chybělo něco, co by se dalo nazvat „duchem města“, zkrátka větší osobitost, styl, autentičnost – ale zároveň taky skromnost nebo snad opravdovost.
Každopádně: pokud jste u Mentonu nesjeli ze zhruba tři kilometry vzdálené dopravní tepny dolů do města, vklíněného jedinečným způsobem mezi tisícimetrové hory, zcela jistě jste právě o mimořádně elegantní a mnoha styly ovlivněné sídlo přišli.
Někde bývá nadneseně označované za perlu Francie – jinde za začátek „tajné riviéry“ – to možná právě proto, že je tak schováno mezi horami, ale taky možná právě proto, že ve srovnání se slavnějšími konkurenty se o něm tolik neví.
Samozřejmě se už jedná o Azurové pobřeží, ale ceny jsou tu příznivější – a i podoba turistického ruchu snesitelnější. Menton leží půl druhého kilometru od italské hranice – a najdete v něm jak starou architekturu, tak kulturní vyžití, panoramatické výhledy i třeba tropické zahrady. Zhruba třicet tisíc místních patří ve francouzském členění do departmentu Alpes-Maritimes. Chcete si sem zaletět? Prosím – letiště v Nice je pouhých 40 kilometrů a z Prahy se tam létá pravidelně.
Menton má 315 slunných dnů v roce
Pozvánku nelze začít ničím jiným než slovy o místním klimatu a dobrém počasí. Není místa na Azurovém pobřeží, které by bylo teplejší a více slunné – přijeďte klidně dlouho před hlavní sezonou anebo v dalších dvou měsících po ní a pořad bude příjemných 20 až 25 stupňů. Okolní kopce dobře chrání Menton před větrem, květinám se tady zase daří díky průměrným asi 315 slunným dnům v roce. A když i v zimě tu meteorologové měří často teploty nad 11 stupňů, lze pochopit, proč i citlivé citronovníky právě tady tak dobře prosperují.
Není to ale každopádně nic nového – za teplem a jedinečným klimatem do Mentonu a jeho čtvrti Garavan jezdili aristokraté ze Spojeného království nebo Ruska už od 19. století – a místní vzduch dělal velmi dobře hlavně pacientům s tuberkulózou, a tak se kdysi letovisko proslavilo jako léčivé přímořské lázně.
A když už jsme opakovaně zmínili citrony: ať přijedete kdykoliv, máte pocit, že tady jsou jimi doslova posedlí. Citronová limonáda a zmrzlina nepřekvapí. Ale co třeba likér, mýdlo, pesto, bonbony, džemy a spousta dalšího sortimentu, který by našince z citronů možná ani nenapadlo vyrábět.
Citron jako symbol města, jako hlavní bod každoročních slavností. Ty se konají dva týdny v únoru už od třicátých let minulého století. Historická fakta tvrdí, že tradici založil tamní hoteliér pro pobavení místních i turistů – dnešní rozsah akce by ho ale asi překvapil. Festivalu vévodí průvody, které mají každoročně jiné téma – potkáte alegorické vozy, uvidíte obří sochy, jež jsou spoluvytvořeny z tun a tun citrusů.
obrázek
Jestli jste dodnes měli pocit, že moc druhů tohoto ovoce neexistuje, v Mentonu vás přesvědčí o opaku, když předvedou až 120 různých variací. Sympatické je, že se biologickým materiálem neplýtvá – akce skončí a vše se pak ve městě levně prodává. Podle některých zdrojů na takové radovánky padne až 120 tun žlutých plodů.
Ve městě je patrný italský vliv
Pokud neradi cokoliv žlutého a kyselého, netřeba se nechat od výletu odradit. Samotné město je možná mnohem kouzelnější než celý ten citronový blázinec. Historické uličky, zachovalé a stupňovitě uspořádané Staré město, barevné domy, živá náměstí, tržnice i promenáda u pláže – nebo zkrátka jen bezcílné stoupání i klesání ve členitém centru stojí za vycházku. Italský vliv je patrný třeba na frekventované pěší třídě Rue Saint Michel – anebo na zmíněných náměstích s příjemnými kavárnami.
Chcete konkrétní tipy? Prostranství Parvis St-Michel – tam se často konají koncerty. Place aux Herbes zase zaujme platany, bylinkami nebo fotogenickou kašnou. A pozor, neradno zapomenout taky na připomínky slavné Belle Époque: tak třeba Zimní palác, Orientální nebo Evropský palác či unikátní tržnice, která slouží už 120 let – a kdo rád kromě „klasických“ trhů vetešnictví a staré předměty, bude uspokojen také.
Z památek to není vše – v přístavu si prohlédněte pevnost La Bastion a pak se vydejte nahoru nad uličky v centru. Nejhezčí barokní kostel, říkají o něm – jde o Basilique St. Michel. Převládá žlutá a růžová a všemu vévodí přes padesát metrů vysoká zvonice. A teď k těm výhledům: běžte na hřbitov Cimitiére du Veux. Opravdu. Není to místo depresivní jako jinde, ale klidné, romantické a položené tak vysoko, že z něj přehlédnete nejen Staré město pod sebou, ale taky celý přístav, okolní blízké i vzdálené hory a nekončící mořský obzor.
Ano, na jedno město by to už stačilo, ale ještě pořád to není vše. Když už v průvodcích přečtete vše o citronech nebo místní bazilice, vyskočí na vás ještě opakovaně jméno slavného všestranného umělce Jeana Cocteaua. Sám si v Mentonu zřídil muzeum v pevnosti ze 17. století – jsou v něm obrazy jeho mentonských milenek Inamorati nebo slavná tapiserie o svádění i vraždě. Interiér si umělec sám vyzdobil třeba mozaikami z oblázků. A pak ta futuristická budova vedle – dům zvláštních tvarů, který oživil nábřeží města. Otevřeli ho v roce 2011 – bylo to na přání sběratele umění, který věnoval jeden a půl tisíce Cocteauových děl pod jednou podmínkou: že něco takového v Mentonu vznikne. Povedlo se.
Futuristická budova oživila nábřeží
A nabídka poslední: je libo projít úchvatné zahrady? V Mentonu jich je hned několik – nechybí terasy a fontány, místa pro odpočinek. Subtropická je Botanique du Val Rameh – v Les Colombiéres zase obdivujete borovice a olivovníky, ale taky cypřiše, zdobený bazén nebo sochy. A za vysloveně exotickou se zase považuje Jardin Serre de la Madone – v ní ucítíte duchu Asie.
Dobře, jsme u moře, poslední otázka tedy zní: lze se v Mentonu dobře vykoupat? Nepochybujte o odpovědi – celá zátoka se v překladu jmenuje Slunečná, takže na turisty v plavkách tu pochopitelně taky myslí. Městská pláž je oblázková a nabídne z vody působivý pohled na okolní hory a město pod nimi. Tak co, stačí to jako důvody k návštěvě jednoho v Česku spíš méně známého města?