Průzkumy veřejného mínění napovídají, že velký kotrmelec po nedělních parlamentních volbách Německo nečeká. Nedá se tedy očekávat ani velký zvrat v německé hospodářské politice. Německá ekonomika je tahounem celé eurozóny a řada zemí, včetně České republiky, je na ní závislá. Co tedy slibují strany, které mají největší šanci dostat se do Spolkového sněmu v oblasti zaměstnanosti či budoucího vývoje eurozóny?
Podle předvolebních průzkumů má šanci zasednout ve Spolkovém sněmu následujících šest stran:
- Křesťansko-demokratická unie/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU)
- Sociálně-demokratická strana (SPD)
- Alternativa pro Německo (AfD)
- Levice (Die Linke)
- Svobodná demokratická strana (FDP)
- Zelení (Bündnis 90/Grüne)
Srovnání jejich volebních programů přináší televizní stanice ARD.
Pracovní trh
V oblasti pracovního trhu panuje mezi stranami všeobecná shoda na potřebě vytvářet nová pracovní místa. Všechny strany také kladou důraz na kvalitu práce a spravedlivé mzdy. Rozcházejí se však v pohledu na minimální mzdu, podporu v nezaměstnanosti či přistěhovalectví pracovních sil.
Pro koalici CDU/CSU je téma pracovních míst dokonce jednou z programových priorit. Plné zaměstnanosti chce v zemi dosáhnout do roku 2025. Unie má zájem na zachování pracovních míst v průmyslu, zejména v automobilové výrobě. Velkou příležitost pro vznik nových pracovních míst vidí v oblasti digitalizace, v biotechnologiích, environmentálních technologiích, zdravotnictví a službách.
Unie také podporuje takzvané minijobs, tedy zaměstnání, která jsou omezena výší výdělku (450 euro měsíčně) či lhůtou, po kterou je lze vykonávat. Pružnost pracovního trhu dokáže podle Unie podpořit i vzájemné půjčování zaměstnanců mezi firmami. Na druhou stranu ale CDU/CSU chce bojovat se zneužíváním pracovních smluv na dobu určitou. Nedostatek zaměstnanců v některých oborech chce Unie vyřešit přistěhovalectvím pracovních sil.
I sociální demokraté se zavázali k dosažení plné zaměstnanosti. Strana chce zabránit bezdůvodnému zneužívání smluv na dobu určitou. Pracovníci na výpomoc mají od prvního dne dostávat stejný plat jako stálí zaměstnanci. SPD chce zavést pojištění pro případ ztráty místa a zaměstnancům průběžně nabízet další vzdělávání. Stejně jako CDU/CSU i sociální demokraté vidí řešení v nedostatku pracovníků v řízeném přistěhovalectví kvalifikovaných odborníků.
Levice chce nezaměstnanost vyřešit zvyšováním kupní síly zaměstnanců, posilováním domácí ekonomiky a miliardovými investicemi ve veřejné sféře. Minimální mzda by měla stoupnout na 12 euro, z dosavadních cirka 8,84 eura. Ve všech oblastech má být podle Levice uplatňován princip „stejný plat za stejnou práci“. Levice hodlá skoncovat s fenoménem „minijobs“. Požaduje 30hodinový pracovní týden pro zaměstnance na plný úvazek, což by podle představ strany mělo snížit stresovou zátěž pracujících a vytvořit další pracovní místa.
Zelení se zasazují o dobře zajištěná a spravedlivě zaplacená místa. Zaměstnanci by podle nich měli mít větší právo rozhodovat o tom, jak moc budou pracovat – pracovní týden by podle Zelených měl mít mezi 30 až 40 hodinami. Pevným bodem programu Zelených je zachování minimální mzdy, na kterou by měli dosáhnout všichni pracující bez výjimky. Její výše by měla lidem v Německu zaručovat důstojné životní podmínky. Zelení chtějí také zjednodušit přistěhovalectví zahraničních pracovních sil.
Středobodem ekonomického programu Svobodné demokratické strany je flexibilní pracovní trh a vše, co k němu patří, tedy částečné úvazky a pracovní smlouvy na dobu určitou. Liberálové chtějí v této oblasti odstranit veškerá zákonná omezení. Důraz kladou na průběžné vzdělávání a podporu celoživotního studia, což má lidem umožnit držet krok se změnami na pracovním trhu způsobenými digitalizací. Liberálové spoléhají na řízené přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků a na reformu takzvané Modré karty, evropské varianty americké zelené karty umožňující kvalifikovaným lidem pobyt a práci v Evropě.
Vizí Alternativy pro Německo je vytvoření pracovních míst pro všechny, kteří jsou na německém pracovním trhu. AfD podporuje zákonem stanovenou minimální mzdu a hodlá omezit smluvní spolupráci či půjčování. Pro nezaměstnané by chtěla AfD zajistit rekvalifikaci, která by odpovídala momentální situaci na pracovním trhu. Kvůli zaměstnanosti je AfD učinit výjimku ve své jinak rezolutní protiimigrační politice – do Německa mají mít cestu otevřenou kvalifikovaní pracovníci v oborech, kde není SRN personálně soběstačná. Strana však hodlá upřednostnit opatření, která by omezila odchod německé pracovní síly do zahraničí.
Euro a eurozóna
Německo jako tahoun eurozóny i celého evropského hospodářství má významnou roli v utváření podoby jejich podoby. Všechny strany se proto ve svých programech zaměřují na budoucnost eura, Evropského stabilizačního mechanismu (EMS) a roli Evropské centrální banky. Pouze AfD požaduje vystoupení země z eurozóny a návrat k marce.
Unie CDU/CSU se zasazuje za dlouhodobou stabilizaci eurozóny, vylučuje ale v této souvislosti společné ručení za dluhy. Unie zároveň požaduje sankce proti státům, které narušují stabilizační pakt. CDU a CSU vidí další rozvoj eurozóny prostřednictvím vzniku měnového fondu.
SPD chce Evropský stabilizační fond přetvořit v Evropský měnový fond. Členové by neměli být za žádných okolností nuceni opustit eurozónu. Fiskální pakt by měl podle SPD zemím umožnit snižování zadlužení, zavádění reforem a investice do růstu. Dlouhodobým cílem německé sociální demokracie je vznik ekonomické vlády eurozóny, která bude schopna účinně koordinovat hospodářskou politiku. V oblasti společné měny by měl podle SPD existovat také společný rozpočet, který by byl financován zdaněním finančních trhů.
Levice hodlá oddělit půjčky států od finančních trhů. Evropská centrální banka by proto měla mít možnost přímo půjčovat peníze členským státům eurozóny. Řecku by měla být odpuštěna část dluhů a Německo by mu mělo zaplatit reparace za zločiny způsobené nacistickým režimem při okupaci země. Na rozhodování o hospodářské a měnové unii by se měl významně podílet i Europarlament a záchranu bank v potížích by měli podle Levice platit jejich majitelé a věřitelé, nikoliv klienti.
Současný záchranný mechanismus eurozóny chtějí Zelení přeměnit na Evropský měnový fond kontrolovaný Europarlamentem. Strana také kritizuje dosavadní vládní koalici za to, že odmítla odpustit Řecku dluhy, čímž de facto zavinila další rozkol v Evropě.
FDP žádá automatické sankce vůči státům porušujícím evropskou stabilizační a prorůstovou politiku. Liberálové naprosto odmítají společné ručení za dluhy jednotlivých států. Ty by směly čerpat pomoc z ESM jen za přesně stanovených podmínek. Evropská centrální banka také podle představ FDP nemá mít právo trvalých zásahů do fungování eurozóny. Liberálové však požadují vytvoření plánu pro možný odchod zemí z eurozóny.
Alternativa pro Německo ve svém programovém prohlášení požaduje odchod Spolkové republiky z eurozóny. O tom, zda by měla země eurozónu skutečně opustit, by ovšem měli rozhodnout přímo občané v referendu. Už nyní by se ale měly učinit první kroky ke znovuzavedení marky. Podle AfD Německo kvůli uplatňování současné podoby záchranné politiky převzalo zodpovědnost za dluhy dalších zemí.
