Bratislava – Na začátku dvacetiletého období stála snaha o suverénnost korunovaná politickým rozvodem a vytvořením vlastního státu. Posléze ji naopak vystřídalo maximální úsilí o nadnárodní integraci. Spojením nesení břemene postkomunistické země a zároveň členství v Evropské unii, NATO, eurozóně i OECD se může vykazovat právě Slovenská republika. Jako u všech zemí s podobnou minulostí i slovenská cesta prvních skutečných volebních bojů, tržních reforem i nových zahraničních vztahů neprobíhala lehce a s vleklými problémy se země potýká dodnes. Přesto budování demokracie po pádu komunismu považuje za úspěch své země 59 procent Slováků.
Tehdy stále ještě českoslovenští občané zahájili svou cestu do všeevropského společenství symbolickým překročením Dunaje na jihu země. S cílem svobodně projít slovensko-rakouskou hranicí se 10. prosince 1989 sešlo přes tisíc osob. Kromě vzpomínek si zde lidé na památku odstřihli i kus drátu z kdysi nedotknutelného hraničního oplocení. „Čtyřicet let jsme se dívali na druhou stranu Dunaje jako na měsíc. To byla úplně jiná země a najednou jsme vymysleli takový projekt, že by se lidé mohli jít podívat na Bratislavu a na Devín z druhé strany a podařilo se to. Byla tehdy krásná slunečná neděle,“ vzpomíná sociolog Martin Bútora, jeden ze zakladatelů vůdčího demokratického hnutí Veřejnost proti násilí (VPN).
VPN i přes kontroverzní nominace některých aktivních politiků minulého režimu podle očekávání zvítězila v prvních svobodných volbách v červnu 1990. Poprvé se do čela slovenské vlády dostala nejvýraznější osobnost slovenské politiky 90. let – Vladimír Mečiar. Rok poté dosáhl ambiciózní právník zřejmě největší slávy a obliby ve společnosti. Později se však začal projevovat jeho temperament, který způsobil názorový konflikt a odvolání z vládnoucí koalice. V roce 1992 při mimořádných parlamentních volbách Mečiar kandidoval již v čele nové strany Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) a získal opět premiérské křeslo. Jeho návrat do nejvyšší národní politiky je neodmyslitelně spjat s rozhodnutím o rozdělení federativního státu. „Blahopřeji obyvatelům Bratislavy k tomu, že se už několik minut procházejí hlavním městem v tuto chvíli vůbec nejmladšího státu na světě,“ prohlašoval Mečiar ke shromážděným davům 1. ledna 1993.
Slovensko nejprve zažívalo euforii z nabyté samostatnosti, víru mnohých občanů v lepší časy a příznivou hospodářskou situaci však brzy vystřídala střízlivější realita. „Slovenská ekonomika závisela na těžkém průmyslu a zejména na produkci zbraní, toto všechno zmizelo doslova přes noc, tím pádem se nám úplně rozpadla nejen některá odvětví, ale i regiony, například ve středu, na východě a jihu Slovenska,“ popisuje ekonom Vladimír Baláž ze Slovenské akademie věd. Vášnivě diskutovaným tématem se stala také kupónová privatizace, započata pod vedením Václava Klause ještě v dobách federace. Na Slovensku se tak vytvořila nová společenská vrstva – 2,5 milionů akcionářů. Lidé se stále přou o to, zda následný vývoj privatizace lze považovat za jedinečný projekt, či podvod století.
Vladimír Baláž:
„Takto rozsáhlá redistribuce majetkových práv se uskuteční možná jednou za století, možná za dvě století. Ten objem majetku privatizovaný v prvních 5 letech v Česku představoval asi 70 procent HDP a na Slovensku po stopnutí druhé vlny kupónové privatizace skoro 50 procent HDP. Na porovnání, když dělala paní Thatcherová podobnou privatizaci v 80. letech, tak to bylo asi 5 až 6 procent HDP. V jiných zemích, kde se také dělaly trhové reformy, to bylo možná 1, 2 procenta, proto samotný objem majetku byl tak obrovský, že bylo prakticky nemožné ho čistým způsobem zvládnout.“
I přes neprůhlednost privatizace se vládnoucímu Mečiarovi podařilo udržet svou pozici, mnohdy díky nenávistným činům směrem k opozici. Jeho největším oponentem se stal Michal Kováč, někdejší politický spojenec a prezident. Vzpomínaná je hlavně šokující kauza ohledně údajného únosu Kováčova syna, což neušlo pozornosti také zahraničním médiím. Únos prezidentova syna, za kterým měla stát slovenská tajná služba, dodnes nebyl řádně vyšetřený a uzavřený. Vladimír Mečiar vyhlásil amnestii na jakékoliv trestné činy s ním související.
Trnitá cesta do Evropy
Nespokojenost veřejnosti se způsobem vlády Mečiara se začala v 2. polovině 90. let nebývale stupňovat. Podle svědků tehdejší konfrontace protestujících osob s policisty silně připomínala listopadové události v menším měřítku. Na slovenského premiéra začali naléhat také zahraniční politici. Do Bratislavy tehdy osobně přijela i tehdejší první dáma Ameriky Hillary Clintonová, aby varovala Slovensko před nepřiměřenou cestou. V knize vzpomínek přirovnává svoje střetnutí s Mečiarem k diktátorovi Mugabemu. Pověstným se stal i výrok Madeleine Albrightové, která Slovensko nazvala „černou dírou na mapě Evropy“.
Slovenské ambice však nejvíce ohrožoval chladný postoj Evropské unie k možnosti přijmout zemi do svých řad. „Tehdy aliance pozvala Českou republiku, Polsko a Maďarsko, tehdy aliance tvrdila o Slovinsku a Rumunsku, že jsou to země, kde jim drží palce na jejich cestě k demokracii, to znamená že i ostatním zemím vzkázala, pokud budou usilovat, pokud budou splňovat kritéria, že se tam mohou dostat. Dost na tom, že o Slovensku se nehovořilo vůbec,“ uvádí Bútora.
Úspěšný začátek nového milénia
Následující volby Mečiar ani s přispěním světových celebrit nedokázal proměnit potřetí ve své vítězství. Nad jeho síly se ukázala mobilizace mladých voličů i nebývalé sjednocení opozice pod vedením Mikuláše Dzurindy. Slovensko spolu se změnou vlády čekaly nepopulární reformní kroky, jejichž prosazení si však ekonomická situace a nezaměstnanost vyžadovala. I přes skepsi obyvatel se země dočkala úspěšného období. „Až se budou někdy psát ekonomické dějiny Slovenska, tak to desetiletí, zhruba od 2001-2002, když začal vysoký růst, začaly se projevovat všechny reformy, to budou zlaté roky ekonomiky Slovenska, takovýto vysoký růst už v budoucnosti nebude,“ prohlašuje Baláž.
Spolu s ekonomickými přišly i politické úspěchy, Slovensko zahájilo novou cestu do Evropské unie, zajímalo se také o členství v NATO, což s přímluvou Spojených států proměnilo ve skutečnost. Slováci od úspěšných integračních let dávali najevo příznivý vztah k Evropanství. „My životně závisíme na zahraničních trzích, a proto členství v etablovaném klubu států je takovým indikátorem, že kamsi patříme, kam se vyplatí investovat, a je to bezpečné, jsou tam nějaké záruky, prostě je tam nějaký systém,“ říká Baláž.
Nová kapitola Slovenska pod vedením Fica
Úspěchy v zahraničí však Dzurindova vláda nedokázala kompenzovat v domácí politice. Ke slovu se tak přihlásil mladý předseda strany SMER Robert Fico a spolu s odepisovaným Mečiarem utvořil opět vítěznou koalici z voleb v roce 2006. Tentokrát však vládu sestavoval první jmenovaný. I přes počáteční nedůvěru Slováci opět získali náklonnost Evropy a v roce 2009 si přijetím evropské měny připisují další úspěch, který je však zaplacen dopady globální krize. Ficova vláda se tak pouští do nových reforem.
Vleklým problémem současného Slovenska jsou národnostní spory se sousedním Maďarskem. Zákaz vstupu pro maďarského prezidenta, hádky o učebnice, jazyk i verbální útoky politiků mají příčinu právě v konfliktu obou zemí. „My ty Maďary samozřejmě nemůžeme poslat za Dunaj, to je nacionalistický a xenofobní nesmysl. Ti Maďaři, Slováci a ti Romové a ti Česi, všichni tu můžeme žít spolu a musíme se to naučit,… to je pro nás dost těžké chápat, menšiny nebrat jako zátěž, nýbrž obohacení, to nám ještě potrvá,“ vyjádřil Bútora.
Ekonom Vladimír Baláž:
- „Celkově bych Slovensku a speciálně jeho ekonomice udělil tak 2+, neboť ten pokrok za posledních 15 let byl skutečně obrovský.“
Sociolog Martin Bútora:
- „Když bychom měli hovořit o demokracii, tak někdy by to byla čtyřka, někdy dvojka a dnes se nám to přiklání zase k té trojce, trojka je pro někoho možná “dobrý“, ale určitě málo na to, na co Slovensko má."
- Otevření slovensko-rakouských hranic autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123449.jpg
- Otevření slovensko-rakouských hranic autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123451.jpg
- Otevření slovensko-rakouských hranic autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123450.jpg
- Vladimír Mečiar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/560/55936.jpg
- Václav Klaus a Vladimír Mečiar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123456.jpg
- Vydávání kuponových knížek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123457.jpg
- Vladimír Mečiar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123458.jpg
- Vladimír Mečiar a Hillary Clintonová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123462.jpg
- Mikuláš Dzurinda autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123445.jpg
- Dzurindova opozice slaví autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123465.jpg
- Loučící se Vladimír Mečiar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123464.jpg
- Robert Fico autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123447.jpg
- Robert Fico a Vladimír Mečiar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123448.jpg
- Robert Fico při zavádění eura autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1235/123459.jpg
