Současné kolo jednání o znovusjednocení Kypru, které probíhalo ve Švýcarsku, nebylo úspěšné. Informovala o tom organizace OSN. Zástupci Turecka a řeckých Kypřanů se nedohodli na rozdělení území v rámci budoucí federace. Podle agentury AP to znamená krach 18měsíčního jednání. Snahy stmelit komunity na Kypru nikam nevedou už dlouhá desetiletí.
Sjednocení Kypru v nedohlednu, OSN hlásí krach jednání
První fáze rozhovorů se jevila nadějně. Organizace OSN dokonce tvrdila, že dohoda je na dosah. Současné kolo začalo v neděli ve Švýcarsku za účasti kyperského prezidenta Nikose Anastasiadise severokyperského vůdce Mustafy Akinciho.
Ti se ale nedokázali shodnout na tom, jak velká území budou mít v rámci plánované federace řečtí a turečtí Kypřané. „Není to dobré pro nikoho. S tímto výsledkem nejsme spokojeni,“ sdělil mluvčí kyperské vlády. Nyní se zástupci obou stran vrátí na Kypr, aby zvážili další kroky.
Mírová dohoda by prospěla ekonomice země. Třetí největší ostrov ve Středozemním moři je velmi oblíbený turisty. V pobřežních vodách se navíc nacházejí značné zásoby nerostných surovin – v případě sjednocení by tak mohla prosperovat i severokyperská část.
Poslední rozdělená evropská metropole
V polovině šedesátých let Britové po nepokojích mezi Turky a Řeky vyznačili zelenou barvou na mapě řeckou a tureckou část Kypru. Na jejím základě vznikla nárazníková zóna OSN – takzvaná Zelená (Attilova) linie, jež do současnosti prochází i hlavním městem Nikósií.
V červenci 1974 došlo k turecké invazi v reakci na pokus o převrat nacionalistických kyperských Řeků, kteří chtěli připojit ostrov k Řecku. Ankara tehdy vyslala do severní třetiny ostrova vojska a v roce 1983 byla jednostranně vyhlášena Severokyperská turecká republika, již ovšem uznává jen Turecko.
Rozdělený Kypr je stále bolavým místem vztahů mezi Aténami a Ankarou. Hlavní překážkou jednání byl už od 70. let požadavek kyperských Turků na formální uznání jejich státu. Komplikaci představovala také snaha řecké části Kypru o vstup do Evropské unie a požadavek některých kyperských Řeků na pozemky a domy, o něž na severu přišli při turecké invazi.
Nové tisíciletí přineslo naději
Organizace OSN se v minulosti snažila obě komunity smířit. Na přelomu tisíciletí došlo ke zlepšení vztahů mezi oběma kyperskými útvary. Asi nejviditelnějším důkazem bylo otevření společné hranice v dubnu 2003. V květnu téhož roku byl také odvolán zákaz cest kyperských Řeků do Turecka.
Zatím nejblíže ke sjednocení se ostrov ocitl v roce 2004. Plán tehdejšího generálního tajemníka OSN Kofiho Annana počítal se vznikem konfederativního státu a jeho následným vstupem do EU.
V tehdejším referendu se sice téměř dvě třetiny voličů z turecké části Kypru vyslovily pro přijetí návrhu, ale 76 procent kyperských Řeků hlasovalo proti, což nadějný plán pohřbilo a do Evropské unie následně vstoupila v roce 2004 pouze jižní část Kypru. O čtyři roky pak i do eurozóny.