Nulová sexuálních zkušenost mnoha mužů se v Japonsku stává problémem. Každý čtvrtý svobodný třicátník nikdy neměl sexuální styk a ani řada mladších Japonců se do vztahů příliš nevrhá. Podle expertů jde o důsledek konzervativních tradic, ekonomických proměn, tlaku na výkon a z toho pramenícího strachu ze selhání. Jindy statistická zajímavost přitom čím dál znatelněji ohrožuje budoucnost třetí největší ekonomiky světa.
Proměny ve vztahu Japonců k intimnímu životu totiž naráží na stárnoucí populaci a nedostatek potomstva. Mnozí z generace třicátníků a čtyřicátníků mají jasno – romantický vztah prý nepotřebují či ho dokonce považují za otravný. Celých 40 procent jich nemá partnera, jak vyplývá ze studie, kterou si nechala vypracovat vláda.
Iluze dokonalého vztahu v kombinaci s japonským strachem ze selhání vytváří mnoho sociálních problémů. V zemi už fungují neziskové organizace nabízející sexuální výchovu či umělecké kurzy pomáhající překonat ostych z intimních vjemů.
Delikátní problém už v Japonsku získal speciální výraz: sekkusu shinai shokogun, tedy syndrom celibátu. Japonská zábavní kultura se sexuálních témat rozhodně nezříká, zároveň ale vyhovuje potřebám kariérismu a společného času s přáteli.
Na podobný paradox před časem upozornil také sociolog Šingo Sakacume. Podle něj je sex v japonské konzumní společnosti velmi rozšířený, nicméně se o něm seriózně nehovoří. Sakacume pracuje pro nevládní organizaci Bílé ruce, jejímž cílem je pomáhat obětem sexuálního zablokování, zejména handicapovaným, vyjadřovat vlastní sexualitu. „Lidé s potlačenou sexualitou jsou ve společnosti nesmělí," konstatuje.
Tradiční vnímání mužských a ženských rolí – v Japonsku má možná zásadnější vliv než kdekoliv ve vyspělém světě, což začíná promlouvat i do nejpřirozenějších lidských pudů, tedy intimity. "Zkrátka se prohlubuje obecný trend rozdělení společnosti na obě pohlaví. K tomu dochází hlavně v posledních 10 letech," říká japanolog Jan Sýkora.
Tradiční Japonsko oddělovalo život mužů a žen ve školách i v zaměstnání. Partneři či manželé se tak doma potkávali prakticky jen ráno a večer. Zatímco západní trend genderové hranice spíše smazává, Japonsko je na tom podle Sýkory odlišně. "Tím, jak se v současné době mění povaha zaměstnaneckého poměru v Japonsku, se stále zmenšuje okruh příležitostí, kde se mladí lidé mohou setkat a vytvořit normální vztahy," dodává.
Možnost online randění? Kde jinde než v zemi fascinované technikou by taková možnost měla pomoci překonávat ostych i nedostatek kontaktů. Ani takový recept přitom nemusí být podle japanologa ideální - respektive může vést přesně k opačnému efektu. "Pokud se někdo v Japonsku k takové formě uchýlí, často končí jako člověk uzavřený a není schopen se napřímo socializovat," zmiňuje Sýkora.
Podobně jako hrdina americké komedie 40 let panic si připadá Japonec, kterého můžeme nazvat Takaši Sakai. Má 41 let, dobrou práci, ale je nepolíbený. Na oko přitom vede normální život a panictví před rodinou i přáteli skrývá. Sexuální apatie dostává Japonsko do složité situace. Obyvatelstvo stárne nejrychleji na světě a zatím nemá dost dětí, které by v nadcházejících letech udržely ekonomiku zdravou.
