Byl symbolem gruzínských reforem, pak ho ale smetly demonstrace kvůli jeho údajným diktátorským sklonům. Reformy slíbil i coby gubernátor ukrajinské Oděské oblasti, na funkci ale rezignoval s odůvodněním, že mu zkorumpované ukrajinské vedení jejich provedení znemožňuje. Teď stojí Michail Saakašvili v čele ukrajinského opozičního Hnutí nových sil a čelí obvinění z přípravy státního převratu.
Saakašvili umí velká gesta. Zatímco v Gruzii už mu nevěří, pro táborníky v Kyjevě je vzorem
Do vysoké politiky Saakašvili vstoupil v polovině 90. let, kdy zasedl v gruzínském parlamentu. Předsedal ústavně-právnímu výboru a vedl parlamentní frakci Svazu občanů tehdejšího gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho.
Rychle si vydobyl pověst nezávislého odborníka a v roce 1997 ho zástupci ochránců lidských práv a novinářů vyhlásili „mužem Gruzie“. V roce 2000 byl místopředsedou Parlamentního shromáždění Rady Evropy a byl předsedou městské rady v Tbilisi.
V letech 2000 až 2001 byl ministrem spravedlnosti a ve funkci si vysloužil pověst bojovníka proti korupci. Ševardnadze ho však v boji s korupcí nepodpořil a Saakašvili o místo přišel. Poté odešel do opozice a založil stranu Národní hnutí.
V čele „revoluce růží“ svrhl Ševarnadzeho
V roce 2003 se stal hlavní postavou takzvané revoluce růží, která kvůli zfalšování parlamentních voleb smetla v roce 2003 režim prezidenta Ševardnadzeho. Saakašviliho Národní hnutí vyhrálo opakované parlamentní volby a sám Saakašvili byl v lednu 2004 zvolen do čela státu, když získal rekordních 96,27 procenta hlasů. O čtyři roky ho Gruzínci zvolili znovu.
Za hlavní cíl si vytkl kromě boje s korupcí a chudobou také zlepšení vztahů s Ruskem a vyřešení letitého problému separatistických republik Abcházie a Jižní Osetie, které k Rusku tíhnou. Zpočátku si sice získal respekt reformami, bojem proti korupci a přiblížením země EU a NATO, později se ale podle svých odpůrců začal chovat jako diktátor s korupčními praktikami. A napjaté rusko-gruzínské vztahy nakonec dospěly v roce 2008 k válce.
Srpnový krátký konflikt začal gruzínským útokem na gruzínskou Jižní Osetii osídlenou většinovým ruskojazyčným obyvatelstvem. Ruské jednotky odpověděly prudkou protiakcí, která gruzínské vojáky zatlačila hluboko zpět. Rusko po válce Jižní Osetii a nedalekou Abcházii uznalo jako nezávislé státy a vztahy ruského vedení se Saakašvilim jsou dodnes na bodě mrazu.
Opozice navíc začala Saakašviliho obviňovat ze zneužívání moci a z diktátorských sklonů a Saakašvili čelil mnoha masovým demonstracím. Po prohře jeho strany v parlamentních volbách v roce 2012 a vítězství oligarchy Bidziny Ivanišviliho se mnoho Saakašviliho spolupracovníků stalo předmětem stíhání kvůli podezření z korupce a zneužívání pravomocí. Opozice i někteří západní státníci proto obviňovali gruzínské vedení z politických čistek.
Z oděského gubernátora opozičníkem
Policie začala stíhat i samotného Saakašviliho, a to z překročení pravomocí a neodpovědného nakládání s veřejnými prostředky. Politik žije od roku 2013 v zahraničí. Nejprve pobýval ve Spojených státech, později se stal poradcem ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, se kterým se zná ze studií na kyjevské univerzitě.
Právě Porošenko mu v roce 2015 udělil ukrajinské občanství a vytáhl ho do funkce oděského gubernátora. Saakašvili však od počátku svého působení poukazoval na nečinnost kyjevských úřadů v boji s úplatkářstvím a začal z odpovědnosti za neuspokojivý stav obviňovat přímo Porošenka. V roce 2016 proto na funkci gubernátora rezignoval.
Spor s prezidentem vyvrcholil letos v létě, kdy Porošenko Saakašvilimu, který tou dobou byl v zahraničí, odebral ukrajinské občanství. Už v prosinci 2015 přitom přišel o gruzínské občanství, právě kvůli přijetí ukrajinského.
Gruzínský politik se pak v září na Ukrajinu prakticky násilím vrátil, když ho přes polsko-ukrajinský hraniční přechod přenesli jeho stoupenci. Koncem září odsoudil soud ve Lvově Saakašviliho k nevelké pokutě za nezákonné překročení hranic. Gruzie žádá o politikovo vydání, Ukrajina však odmítá Saakašviliho vydat a mezinárodní zatykač se na něj Gruzíncům získat nepodařilo.
Saakašviliho reálný vliv je mizivý
Politik, kterého po dvou nepovedených pokusech zatkla ukrajinská tajná služba, čelí aktuálně obvinění, že ve spiknutí s Rusy připravoval státní převrat. Saakašvili také na Ukrajině organizuje demonstrace proti Porošenkovi a stojí v čele opozičního Hnutí nových sil.
„Jeho síla je právě ve schopnosti mobilizovat lidi na Ukrajině a v tom, že ho v době krize s jeho občanstvím podpořili vlivní ukrajinští politikové,“ uvedl Marek Příhoda, ředitel Ústavu východoevropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Saakašviliho reálný vliv je ale omezený, pro řadu Ukrajinců je jako osobnost nepřijatelný. „Michail Saakašvili je samozřejmě velmi barvitý politik, charismatický, ale upřímně řečeno, podpora jeho politického hnutí nedosahuje ani dvou procent,“ upozornil Ondřej Soukup z Hospodářských novin.
„I podle dat sociologických šetření, která máme k dispozici, je zjevné, že podpora Ukrajinců pro nějaké další protesty nebo neřkuli nějakou revoluci je relativně nízká,“ dodal Jan Šír, odborník na postsovětský prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
