Moskva - Za první světové války bojovalo za československou samostatnost v legiích a ve spojeneckých armádách více než 130 tisíc Čechů a Slováků. Do mimořádně složité situace se na jejím sklonku dostaly československé legie v Rusku, když uvízly v osidlech nepřehledné občanské války. Posledním protivníkem více než 50 tisíc dobrovolných vojáků na strastiplné cestě domů byla početně mnohem silnější Rudá armáda. Volný přesun jednotek na východ do Vladivostoku a odtud do vlasti umožnilo až příměří uzavřené mezi legiemi a sovětskou vládou 7. února 1920.
Po převzetí moci bolševiky v říjnu 1917 se situace československých legií v Rusku silně zkomplikovala. Ještě před uzavřením separátního míru mezi Ruskem a Německem uzavřel T. G. Masaryk s bolševiky dohodu o přesunu československých legií přes Vladivostok do Francie.
Ústupovými boji legií z Ukrajiny v březnu 1918 začaly události, které do historie vstoupily pod označením „sibiřská anabáze“. V souvislosti s „únikovým plánem“ byly legie prohlášeny za součást československé autonomní armády ve Francii.
Odsun ovšem bolševická vláda sabotovala, protože se pokoušela získat československý sbor do nedávno založené Rudé armády. V otevřené nepřátelství mezi československým vojskem a Rudou armádou vyústil takzvaný čeljabinský incident z května 1918. Při něm legionáři usmrtili německého či maďarského zajatce, který z projíždějícího vlaku těžce zranil jednoho legionáře.
V době vypuknutí konfliktu se legie nacházely roztaženy v prostoru dlouhém 8000 kilometrů, počínaje Povolžím až k Vladivostoku u Japonského moře.
Jako záruka příměří sloužil legiím ruský zlatý státní poklad
Dohodu o příměří, podepsanou 7. února 1920 ve stanici Kujtun v Irkutské oblasti, většina legionářů přivítala s velikou úlevou. Dokument pro ně znamenal volný průjezd s plnou výstrojí a výzbrojí na východ. Jako určitá záruka plnění podmínek uzavřeného příměří posloužila legiím část ruského zlatého státního pokladu, kterého se československé oddíly zmocnily v Kazani.
Poklad byl skutečně po průjezdu posledního legionářského ešalonu Irkutskem vrácen ruské vládě, ovšem neúplný. Z původních 500 tun 180 chybělo a osud zbylé části je dodnes předmětem spekulací.
Velitelé legií se po návratu stali jádrem důstojnického sboru
Evakuaci československých legií z daleké Rusi už nestálo nic v cestě. Z Vladivostoku bylo od 15. ledna 1919 do 2. září 1920 vypraveno celkem 40 lodních transportů, které přepravily zhruba 68 tisíc osob, z toho 56 tisíc vojáků. V bojích v Rusku padlo přes 4000 legionářských bratrů. Velitelé z ruských legií se po návratu stali jádrem československého důstojnického sboru.
