I 70 let po skončení druhé světové války historici stále odhalují důležité a přitom skoro zapomenuté události a skutečnosti. Příkladem budiž pracovní tábor Engerau, na jehož místě dnes stojí jedno z největších panelových sídlišť střední Evropy – bratislavská Petržalka. A většina tamních obyvatel ani netuší, co všechno se na místě jejich příbytku tehdy odehrávalo. Historii bratislavské čtvrti připomíná současná výstava Engerau: Zapomenutý příběh Petržalky.
Pracovní tábor Engerau: Zapomenutý příběh bratislavské Petržalky
Na podzim roku 1944 už bylo jasné, že Německo prohrává na všech frontách. Poslední obranný val měl tehdy vzniknout na samých hranicích Třetí říše – u obce Engerau, dnešní bratislavské čtvrti Petržalka. Na stavbu okopů byly přivezeny až dva tisíce maďarských Židů. Tábor vznikl narychlo, vězni proto skončili ve stájích a stodolách místních domů.
Dvě stovky vězňů přežívaly v nelidských podmínkách v konírně hostince Leberfinger, který je dnes poslední stojící budovou tábora Engerau. Dozorci byli podle svědků zvlášť sadističtí. Tábor fungoval jen čtyři měsíce, přesto měl spoustu obětí. Po válce jejich ostatky přenesli na jedno místo.
Po válce bylo v Rakousku obžalováno 21 dozorců. Kromě jednoho si všichni vyslechli rozsudek – devět z nich trest smrti. V Československu se ale na tábor prakticky zapomnělo. „Téměř celá Petržalka byla v 70. letech zbouraná. Většina objektů, kde se odehrály tragické události, se nezachovala,“ dokládá kurátor výstavy Engerau: Zapomenutý příběh Petržalky Maroš Borský.
Po válce skončili v Petržalce vysídlení Němci a Maďaři
Navíc byl důvod na události z Petržalky nevzpomínat. Po osvobození tam byl totiž zřízen sběrný tábor pro vysídlované Němce a Maďary. A také českoslovenští strážci dávali průchod své krutosti. Je tu šest masových hrobů s možná až stovkami obětí. O památník, který je připomíná, se zasadil Géza Dunajszky, jemuž tady v květnu 1945 zastřelili dva bratrance.
Za tyto vraždy nebyl nikdo potrestán. Dunajszky žádá prozkoumání všech hrobů a spočítání obětí. Během sedmdesáti let k tomu nedošlo. A nejspíš už ani nedojde. Minimálně přes jeden z hrobů totiž vede dálnice.