Polská policie chce prohledat jedenadvacet domů bývalých komunistických funkcionářů kvůli archivním dokumentům, které mají dokázat spolupráci Lecha Walesy s tajnou policií. Hrdina odporu proti tamnímu totalitnímu režimu ji dál rezolutně popírá. Případ mezitím začíná hýbat polskou veřejností.
Je Walesa padouch, nebo hrdina? Poláci se ostře střetli o jeden ze svých největších novodobých symbolů. Walesovi příznivci už vyrazili i do ulic.
Pro historiky nejsou kontakty Walesy s komunistickou tajnou službou překvapením. Stále nejasná epizoda ze 70. let skončila podle nich po pár letech. Pak se stal Walesa pro komunisty tvrdým protivníkem.
Vytahování staré skvrny považuje část historiků za účelové, jiná za očistné. „To je problém Lecha Walesy. On nás Poláky zatáhl v devadesátých letech do začarovaného kruhu lží (o své minulosti) a jen on nás z něj zase může vyvést,“ říká historik a pravicový senátor Jan Žaryn.
Pro polská pravicová média není kauza Walesa náhoda. Bývalý prezident je pro ně symbolem tiché kolaborace části polských politických elit s postkomunisty i po roce 1989.
„Je to vlastně ukázka fungování Polska po roce 1989. To, že v některých domech se dodnes schovávají takové dokumenty, je vizitkou dosavadního Polska,“ míní současný prezident Andrzej Duda.
Z kauzy Walesa je tak další rozbuška velkého politického sporu v zemi. Odpůrci pravicové vlády mluví o faulu a záměrném přepisování historie. Novinář Jaroslaw Kurski byl nejdřív Walesovým mluvčím, pak jeho tvrdým kritikem. Vládní komentáře o bývalém šéfovi Solidarity ale považuje za skandální: „Walesa jim tehdy asi něco podepsal, aby mu dali pokoj. Ale kdo tvrdí, že celý srpen 1980, pád Berlínské zdi a celá demokratická transformace byly řízené komunistickým agentem, ten to prostě nemůže mít v hlavě v pořádku.“
„Ti, kteří mají plnou hubu hesel o obraně dobrého jména Polska v zahraničí, dnes toto dobré jméno ničí skrze útoky na Lecha Walesu,“ zastává se nositele Nobelovy ceny míru bývalý prezident Bronislaw Komorowski.
Situaci ale komplikuje i sám Walesa. Ve svých prohlášeních dávnou spolupráci s komunisty nejdřív kategoricky popřel, následně přiznal, že „udělal chybu“, a nakonec vše znovu popřel.
