Člověkem nepoznamenaná džungle, deštné pralesy, travnaté louky, skalní útvary a nevídané rostlinstvo. Ale také kriminalita, kanibalismus a nekontrolované násilí na ženách a sexuální zneužívání, které je u místních kmenů na denním pořádku. I tohle je tvář exotické země Papua-Nová Guinea.
Helen je matkou osmi dětí. Spolu s manželem žijí v jednom z nejnebezpečnějších měst vůbec, v metropoli Papuy-Nové Guineje. Vysoké počty znásilnění, loupeží, vražd a gangy ovládající většinu ulic zajistily městu Port Moresby umístění na předních příčkách v seznamu nejhorších míst pro život.
Helen je jedna z mála žen, která otevřeně bojuje proti násilí páchanému na ženách a usiluje o jejich práva. Sama před několika lety zažila útok, jenž ji následně přiměl veřejně vystoupit a na problémy poukázat.
Šla tehdy do obchodu, aby koupila jídlo pro rodinu, když ji napadl muž a začal ji bít na ulici. Snažila se bránit, ale muž ji povalil na zem a Helen na chvíli v důsledku ran ztratila vědomí. Útočník se na ni vzápětí převalil a ukousl jí spodní ret.
Helenin manžel zaslechl, jak jeho žena volá o pomoc, přiběhl na místo a útočníka od ženy odtrhl. Následně ho předal policii a Helen odvezl do nemocnice. „Zůstala jsem tam dva dny, a když mě třetí den pustili domů, dozvěděla jsem se, že policie útočníka propustila,“ vzpomíná Helen.
Šla tedy na stanici, kde jí policisté řekli, že neměli dostatek důkazů. „Stála jsem tehdy před stanicí a plakala,“ popisuje.
Kvůli chybějícímu rtu se Helen styděla jíst před ostatními lidmi a nosila si jídlo stranou, aby se vyhnula nepříjemným pohledům. Děti ze sousedství jí začali říkat upíří žena. Na operaci, která by jí ret vrátila, neměla dostatek peněz.
Znásilnění jako vstupenka do gangu
Podobné příběhy jsou ale v této zemi na denním pořádku. Podle místního ministerstva zdravotnictví například více než dvě třetiny žen zažily nějakou formu fyzického či sexuálního násilí, zhruba třetina se stala obětí znásilnění a ve více než 15 procentech případů se sexuální obtěžování týkalo dívek ve věku od 13 do 14 let. Podobné případy se ale nevyhýbají ani těm nejmenším.
Největší hrozbu ve městech často představují právě místní gangy. Jednomu z nejznámějších se říká Raskol. Pokud se k němu chce muž přidat, musí splnit sérii podmínek – něco ukrást a také znásilnit alespoň jednu ženu. Následná vražda oběti pak přijímací proces ještě povýší.
Výjimku netvoří ani boje mezi místními kmeny a gangy napříč zemí.
Rodina neznamená bezpečí
Násilnosti jsou však běžné i uvnitř vlastní rodiny. Helen má sice manžela, který je jí oporou, pro velkou část žen ale jejich muži představují pravý opak. Podle tradice musí muž zaplatit rodině nevěsty, aby si ji mohl vzít. Touto „koupí“ často začíná peklo, protože muži nabývají dojmu, že ženu zcela vlastní a mohou s ní jednat jako s jakýmkoliv zakoupeným objektem.
Dochází tak k drsnému domácímu násilí, ve kterém mnohdy hrají roli také zbraně a nože. Konflikty často vznikají kvůli alkoholismu a žárlivosti. Muži totiž mohou mít dvě nebo tři manželky zároveň. Odmítané a bité ženy jsou svými muži často vyhozeny na ulici, kde se mohou stát snadným terčem místních gangů.
Násilí na ženách se přitom dostane k soudu jen výjimečně. Podle policie se oběti bojí vznést obvinění, nebo se ženy nad svými manželi slitují a trvají na ukončení případu.
Podle ředitelky Centra pro podporu rodiny v Port Moresby by většina žen raději snášela domácí násilí a vynucený sex, než aby skončila na ulici bez muže, který by je zaopatřil.
„Problém je, že muži tak mají pocit, že nemohou být potrestáni a zacházejí se svými manželkami s ještě větší krutostí, a to i třeba v těhotenství,“ popisuje. To pak často vede k potratům nebo smrti rodiček.
Oběťmi se ale stávají i ti nejmenší. Sexuální zneužití dětí, které mnohdy nedosáhly ani 10 let, jsou alarmující. Stejně tak případy, kdy otec zmrzačí své potomky tak, že pak trpí doživotními následky. Ztráty končetin nejsou výjimkou.
Čarodějnictví nevymizelo
Ačkoliv to může znít v jednadvacátém století neuvěřitelně, velká část násilností je v zemi Papua-Nová Guinea spojena s čarodějnictvím a černou magií. V případě neočekávané smrti někoho z vesnice místní často obviní ženu, nejčastěji manželku nebo jinou příbuznou zesnulého.
Právě to pro ženy představuje další nebezpečí. Místní obviněnou totiž komunita následně mučí a snaží se ji přimět k přiznání, že je čarodějnice. Jako donucovací prostředky pak často používají mačety, sekyry nebo rozpálené železo.
Tyto praktiky jsou většinou prováděny na veřejnosti a mnohdy vyústí ve smrt obviněné osoby. Některé oběti místní upálí zaživa. Pokud obviněná žena při mučení nezemře, je následně trvale vyloučena z komunity a nesmí se vrátit domů.
Případy násilí spojeného s čarodějnictvím se k soudu dostanou pouze výjimečně. Sama policie je totiž často do „honu na čarodějnice“ zapojena a podporuje pachatele namísto obětí.
Každá pomoc dobrá
Situace, která na ostrově panuje, je dlouhodobým problémem. Podmínky, v jakých tam lidé žijí, jsou velmi vážné, a proto se do pomoci zapojují jak světové organizace, jako například Lékaři bez hranic, tak i jednotlivci.
Situace se alespoň částečně zlepšuje právě díky tomu, že ženy získávají odvahu otevřeně mluvit o násilí a bojovat za svá práva. Pomoc zdravotnických organizací a rodinných center hraje v této situaci zásadní roli.
Podle zprávy organizace Lékaři bez hranic potřebuje zdravotnické ošetření 97 procent obětí, které jejich zázemí vyhledají. Čtyřiadevadesát procent z nich tvoří ženy.
Fotograf dokumentuje násilí v Papui-Nové Guineji a snaží se obětem pomáhat
Dokumentární fotograf Vlad Sokhin vytvořil v průběhu několika let obsáhlou fotografickou sbírku, ve které ukazuje a popisuje příběhy mnohých lidí a obětí násilí. Poukázal tak mimo jiné také na příběh Helen, která přišla o spodní ret.
Následně za podpory neziskové organizace ChildFund vznikla sbírka, díky které se podařilo nasbírat dostatek peněz na zákrok, jenž Helen umožnil rekonstrukci chybějícího rtu. Nyní se stala jednou z nejvýraznějších postav boje za práva žen.
