Role žen ve správě papežského státu je dosud spíš skromná. Papež František to pomalu mění jmenováním několika žen do významných pozic ve své administrativě. Nejviditelnější je Nathalie Becquartová, členka vedení Biskupského sněmu, který řídí důležitou debatu o dalším směřování církve.
Papežova politika dává řeholnicím větší roli v církvi
Role žen ve správě papežského státu se pomalu mění (zdroj: ČT24)
Řeholnice z kongregace, která se hlásí k odkazu jezuitského misionáře Františka Xaverského, je jednou z nejvlivnějších žen ve Vatikánu. Graduovaná socioložka, teoložka i filozofka Nathalie Becquartová se ve volném čase věnuje jachtingu.
„Pokud zakoušíte bouři a silný vítr, víte dobře, že to jednou skončí. A víte i to, že dlouhá plavba nemusí být vždy pohodovým zážitkem,“ vysvětluje, jak se její sport prolíná se životem.
Je vůbec první ženou ve vysoké funkci v čele vatikánského Biskupského synodu. Jako zástupkyně jeho generálního tajemníka i ona stojí na velitelském můstku v době, kdy největší a nejstarší křesťanská církev hledá nové priority.
Slouží k tomu takzvaný synodní proces, do kterého se zapojilo podle Becquartové mnoho žen. „A už nyní volají po větší účasti. Po tom, aby byly více uznávány a oceňovány.“
Reformy „jen na oko“?
Fenomén, který ve svých rozhodnutích předznamenal sám pontifik. Nejen jmenováním Becquartové do klíčové pozice koordinátorky, ale i dosazením další řeholnice Raffaelly Petriniové ze společenství Františkánských sester Eucharistie na jeden z nejvyšších postů v legislativní radě papežského státu.
Pro některé kritiky tradičně mužské hierarchie ve Vatikánu je ale Františkův vstřícný postoj zatím nedostatečný. „Všechny reformy, které byly dosud provedeny na cestě ke (změnám) vládnutí ve Vatikánu, jsou podle mého názoru pouze na efekt. Jen na oko,“ myslí si církevní historička Lucetta Scaraffiová.
Becquartová vybavená zkušenostmi z dlouhých plaveb ale na takové názory reaguje s ledovým klidem větrem ošlehané námořní kapitánky. „Nemůžete jen tak zrušit nebo změnit mentalitu nebo kulturu za pár dní. Na to potřebujete hodně trpělivosti, a to není snadné. Je to dlouhá cesta.“
I v této souvislosti označují někteří komentátoři práci a pozici Nathalie Becquartové i dalších žen ve vatikánské správě za spíše prorockou než manažerskou. S poukazem na to, že zvyklosti zakořeněné v průběhu dvaceti staletí lze jen těžko změnit za pouhých dvacet měsíců.