Když pandemie koronaviru propukla, námořníci se často báli vylodit. V současnosti by o to naopak stáli, ale na pobřeží nemohou. Lidé na pevnině mají totiž strach z šíření nemoci. Podle oficiálních údajů uvázlo na moři zhruba 100 tisíc námořníků. Dopravním společnostem se kvůli složité logistice a protikoronavirovým opatřením nedaří posádky lodí střídat. Situaci na moři přiblížil kapitán tankeru Ritesh Mehra, který na palubu nastoupil loni v červenci.
Že na ní bude až do jara, pochopitelně nečekal. Z můstku osmdesátitisícitunového kolosu až příliš dlouho vyhlížel, než opět uvidí svou rodinu. „Od prosince jsem jim sliboval, že se na Vánoce a Nový rok stihnu vrátit,“ vyprávěl Mehra.
S posádkou zažil v odloučení od okolního světa osm měsíců čili dvakrát déle, než měl ve smlouvě. Po dvaceti letech zkušeností na moři čelil nové výzvě– udržet na lodi morálku. „Určitým způsobem je to jako vězení. Na posádku to doléhá. Více myslí na současnou situaci než na svoji práci,“ pokračoval.
Pandemie mimo pevninu ho velmi zasáhla. „Byly časy, kdy jsem si myslel, že když se jako kapitán plavím na moři, můj syn se na něj jednoho dne vypraví také. A možná jako důstojníci poplujeme společně na stejné lodi. Teď už si to nepřeji,“ dodal Mehra, který na konci března s lodí konečně zakotvil.
A až mu skončí karanténa, s rodinou se konečně setká.
