Soul – Uvolněná atmosféra v ulicích jarního Soulu naznačuje, že Jihokorejci neberou válečné hrozby svého severního souseda příliš vážně. Pro starší lidi, kteří si dobře pamatují korejskou válku, jde ale o citlivé téma. S o to větší tísní situaci vnímají lidi, kterým se z totalitního režimu podařilo utéct. Jsou si jisti, že v případě severokorejské invaze na jih by byli okamžitě popraveni.
V Jižní Koreji žije zhruba 24 tisíc uprchlíků. Sedmačtyřicetiletá An In-ok utekla v roce 2005, její syn o pět let později. Dcera zemřela v Severní Koreji na zánět plic a manžel zmizel v komunistickém gulagu. Tři roky si v koncentráku odseděla i An. Byla obviněna z šíření reakcionářské ideologie, protistátní činnosti a špionáže.
„Za mlada jsem si myslela, že v Severní Koreji jsme svobodní a spokojení. Ale po mém zatčení mě až do procesu strašně mučili. Dali mi na nohy pouta a pověsili mě hlavou dolů. Mučili mě tak, že už jsem nevypadala jako člověk. Donutili mě k přiznání, i když jsem nic neudělala,“ vypráví An.
Dnes tvrdí, že Jižní Korea a zbytek světa by se neměly donekonečna nechat podvádět severokorejskými sliby a že pomoc severu je hrozbou světovému míru: „Severní Korea dělá světu problémy již dlouho. Svět udělal mnoho pro to, aby se to zlepšilo. Jenže oni neposlouchají. Myslím, že je čas, aby svět taky přestal poslouchat a přestal jim posílat jakoukoliv pomoc. Protože režim ji jen zneužívá pro vývoj zbraní.“
Uprchlice i její syn se na rozdíl od většiny Jihokorejců Severní Koreje děsí. „Ano, bojíme se. Kdyby Jižní Koreu okupovala Severní Korea, my budeme ti první popravení. Vy byste se nebáli?“ táže se I Mjung-jo.
